TEST: Honda Civic 9g 1.8 i-VTEC – Rozumné “UFO” auto

Hned na začátek se musim přiznat, že Civic (je jedno jaké generace) nikdy nebyl nějak v mém středu zájmu. Považoval jsem ho za volbu pro ty, kteří se chtějí v nabyté kompaktní třídě spíše odlišit a já jakožto člověk kterému se nikdy ten “UFO” design příliš nezamlouval jsem je neprávem odsoudil již na první pohled. Nedávno jsem dostal možnost si ale jednoho (konkrétně generaci devátou) na den vyzkoušet a můj náhled se v hodně směrech změnil.

Dopředu ale upozorňuji, že to nebude test kde bych nějak výrazně mluvil o spotřebě nebo jízdních vlastnostech. Den není úplně dlouhá doba na objektivní zhodnocení, obvzlášť pokud většinu té doby ještě natáčíte.

První pohled

Mnou testovaná generace se představila již v roce 2011 a jak je u Hondy zvykem dělala se jen nějakých pět let než ji v roce 2017 nahradila současná desátá generace. Nicméně zpátky k devítce, která by se dalo říci rozvijí dost rozporuplný design osmé generace. Ta si vysloužila právě to podle mého dost výstižné označení “UFO”. Oproti osmičce se zde snažili trošku zklidnit rozdělené tábory a křivky více uhladily s tím, že základní tvar zůstal více méně stejný. 

Při prvním pohledu je patrná dost zkosená přední kapota a celé auto jakoby se snažilo působit klínovitým tvarem. Díky této skutečnosti má auto slušnou aerodynamiku a také dobrý vnitřní rozhled. Z boční části již poznáte že linie jsou dost dobře známé z generace předchozí. Zadní zapuštěná klika dodává dojem třídveřové karoserie, která nicméně právě od deváté generace v nabídce chybí. 

Dostáváme se do zadní části a ta je podle hodně lidí “kamenem úrazu”. Zadní sklo je typicky rozdělené na dvě části, a masivní světlomety jakoby se snažili pohltit celou záď. Kdo nikdy Civica neřídil nebo v něm minimálně neseděl myslí si tak jako já, že to rozdělení je přeci akorát v místě výhledu a vy jako řidič přeci vůbec nemůžete vidět dozadu. To je ale tak trochu omyl, jelikož to rozdělení je níž než vypadá a pokud zrovna za sebou nemáte kopec tak auta vidíte normálně horním oknem. Velkým plusem je vyhřívání obou částí, tudíž se nemusíte obávat zimního škrabání navíc. 

Interiér

Celé auto na fotkách působí kompaktními rozměry až se skoro nechce věřit, že v době uvedení šlo o kompakt s jedním z největších kufrů a celkově vnitřím prostorem. Realita je trošku jiná a jakmile usednete za volant rázem máte pocit jakoby jste se ocitli v nějakém rodinném MPV. Čelní sklo díky zkosení kapoty je hodně daleko před vámi a palubní deska je rozdělená do dvou “pater”.

Máte klasickou spodní část kde se před vámi rozprostírá kaplička přístrojů kde najdete velký palivoměr, ukazatel teploty a uprostřed velký otáčkoměr. Uprostřed palubky se zabydlel tlačítkový modul rádia (ve vyšších výbavách displej navigace) a pod ním přehledné hezky zpracované ovládání automatické klimatizace no a to je vše, nenajdete zde až na vrcholné provedení žádný displej. Všechny se totiž nachází ve “druhém patře”. Nad kapličkou řidiče je ještě jedna celá tmavá, až po zapnutém zapalování objevíte displej ukazující digitálně aktuální rychlost a vedle po stranách dvojice modrých obrázků (symbolů), ty se po přepnutí do ECO režimu zbarvý do zelena. Nad modulem rádia se ve stejné kapličce nachází druhý displej, ten je již barevný a i když na dnešní dobu s bídnou grafikou tak přesto v něm najdete přepínatelné stránkové menu (jehož grafika je pomalá jak u starých zasekaných androidů) kde jsou ukryty všechny informace. Od radia přes palubní počítač až po kilometrový nájezd a jiné základní informace.

Materiály jsou taková ta klasická kombinace měkkých a tvrdých materiálů. Vždy vršek měkký a spodek tvrdý. Co by si ale podle mě zasloužilo lepší je rámeček a celé okolí radiového modulu, tvrdý černý plast působí na můj vkus moc levně.

Ergonomii a posezu bych nevytkl téměř nic. Základní sedačky dobře drží boční vedení, řadička je výš než u konkurence což zaručuje dobrou vzájemnou ergonomii s loketní opěrkou a celá část s kapličkou přístrojů jakoby obepínala řidiče a díky tomu je vše krásně po ruce.

Na zadních sedadlech je prostoru dost (figurant 181cm) jak v podélném tak příčném směru. Menšími bočními okny máte pocit takové větší útulnosti ale může to působit trošku stísněnějším dojmem.

Kufr jak už jsem psal ze začátku je opravdu velký na tento segment. Myslím, že roli druhého rodinného auta do rodiny dokáže splnit s přehledem. Komu ale přesto přijde kufr malý nebo by chtěl Civica jako plnohodnotný vůz do rodiny, může sáhnout po verzi kombi. Civic Tourer jak se kombík nazývá vznikl v polovině života devítky a ve své době přišel s kufrem, který překonal dokonce i trojkovou octávku.

Jízdní vlastnosti

Pod kapotou jsem měl k dispozici zážehovou atmosférickou jednotku 1.8i-VTEC s výkonem 140 koní. Motor má výkonu dostatek, zvládnete s ním krásně a bezpečně předjíždět, zároveň má oproti dnešním maloobjemovým “oturbeným” jednotkám příjemný charakter a projev. 

Každopádně nevýhodou víceobjemových atmosfér proti moderním jednotkám je vyšší spotřeba. Když jsem si auto přebíral tak na displeji svítila spotřeba 8l/100km, nicméně s každým mým kilometrem závratně rostla. Jak jsem psal na začátku po celou dobu jsme natáčeli a proto soustředit se na spotřebu nebylo možné. Pokud tedy sháníte reálnou spotřebu budu vás muset odkázat jinam, myslím si ale, že těch 8-8,5l/100km bude v realitě takový normál. Zároveň pokud rádi jezdíte na spotřebu, můžete využít velkého zeleného tlačítka po levé straně volantu s nápisem ECON. Po stisknutí se dva modré obrázky na okrajích rychloměru zbarví do zelena a vy přijdete o většinu slušného výkonu. Udušení je opravdu hodně znatelné, takže na nějaké to ježdění po městě to využít můžete jinak bych to moc nedoporučoval. 

Šestistupňová převodovka měla už u auta s více než sto osmdesáti tisíci na tachometru lehce “bahnitou” kulisu, přesto bych k řazení neměl žádnou větší výtku. Shrnu to asi tak, že moje o čtyři roky starší jedničkové BMW se shodou okolností stejným nájezdem je přesnější.

Co mě příjemně překvapilo je podvozek, díky obutým šestnáctkám je krásně komfortní ale zároveň velice přesný a nějakou tu ostřejší jízdu si sním také dokážete užít. 

Závěr

Ačkoli jsem si Civiců dříve moc nevšímal nebo respektive vždy šli jaksi mimo mě tak po této zkušenosti rozhodně budu vědět, že jde o opravdu dobré auto. Pokud mu odpustíte design nebo se vám líbí a sháníte nějaký rozumný kompakt nižší střední třídy tak běžte do něj. Za podobné peníze jako šestkový/sedmičkový Golf seženete auto s rozumnějším motorem a s daleko nižším rizikem nějakého podvodu.

Já si sice na ten design pořád nezvykl a svojí jedničku bych za Civica nevyměnil, přesto si ale dovolím ho s klidným svědomím doporučit.