MG Cyberster GT není jen rychlý elektromobil. Je to extravagantní dvoumístný roadster, který umí být pohodovým autem do města, příjemným společníkem na dlouhé cestě a po stisknutí jediného červeného tlačítka také pořádnou elektrickou bestií. 510 koní, pohon všech kol, zrychlení na 100 km/h za 3,2 sekundy a k tomu elektricky výklopné dveře. To všechno za méně než 1,8 milionu korun. Je Cyberster důkazem, že i elektrický roadster může mít charakter?
Jsou testovací týdny, na které se těšíte více, a pak jsou týdny, na které se těšíte méně. Ten poslední prázdninový byl ale bez debat jedním z vrcholů letošního léta. Do testu se mi totiž dostalo auto, které je na silnici možná vzácnější než Lamborghini a dokáže vzbudit podobné množství pozornosti. Na rozdíl od něj však nestojí miliony.
Řeč je o elektrickém MG Cyberster GT. Autu, které většina lidí pravděpodobně viděla poprvé v životě až ve chvíli, kdy jsem jim projel před nosem. Je rychlé. Sakra rychlé. A zároveň budí možná až překvapivé množství pozornosti.
Spojit původně britskou automobilku s roadsterem přitom není vůbec těžké. Právě sportovní a otevřené vozy byly po desetiletí jednou z věcí, kterými bylo MG známé. Po převzetí čínským koncernem SAIC se značka přeorientovala především na cenově dostupnější modely a její sportovní minulost tak trochu zapadla.
S blížícím se stým výročím založení značky se však MG rozhodlo na svou historii navázat. Britské designové studio dostalo za úkol vytvořit moderního nástupce legendárních roadsterů a proč to rovnou nespojit s moderní technikou? Cyberster tak dostal čistě elektrický pohon a výkonem se rozhodně nešetřilo.
To všechno pak MG zabalilo do výrazných britských křivek a vytvořilo opravdu povedený dvoumístný roadster s elektricky ovládanou plátěnou střechou. Jenže jak se ukáže, Cyberster není zajímavý jen tím, jak vypadá. Jeho největší překvapení totiž přijde ve chvíli, kdy sešlápnete pravý pedál.
První pohled
Cyberster se od svého představení prezentoval převážně v červené barvě a po všech těch propagačních fotkách, které jsem za poslední dobu viděl, se mi možná už trochu okoukal. Novinářský kousek byl ale nakonfigurovaný mnohem zajímavěji a za to si zastoupení zaslouží pochvalu. Zelená metalíza Mystic v kombinaci s červenou střechou totiž působí opravdu povedeně a alespoň vzdáleně mi připomíná vozy Aston Martin. A nebyl jsem v tom sám. Stejný názor mělo hned několik na sobě nezávislých lidí, se kterými jsem se během testu potkal.
Celkově se v designu nezapře britský rukopis. Poznat je to například na zadních světlech, která jsou tvarovaná do šipek. Někdo v nich ale může vidět také část kříže z britské vlajky. A já jakožto milovník britských aut jsem s designem naprosto spokojený.
Zvolená barevná kombinace navíc výrazně přispívala k tomu, jakou pozornost na sebe Cyberster poutal. Nedávno jsem měl možnost potkat Cyberster ve stříbrné barvě a rozdíl byl až překvapivý. Téměř nikdo se za ním neotočil. Tady to bylo přesně naopak. Lidé se zastavovali, otáčeli a fotili si ho, což jen potvrzuje, že Cyberster v téhle kombinaci rozhodně není auto, které by se snažilo splynout s davem.
Celé to pak podtrhne moment, kdy někde zastavíte a otevřete dveře. V tu chvíli se otočí i ten poslední „ignorant“. Elektricky výklopné dveře totiž zase tolik aut nemá a pokud ano, většinou stojí minimálně desetkrát tolik co Cyberster.
Můžeme se samozřejmě bavit o tom, jak praktické tohle řešení je a jak dlouho složitý mechanismus, kdy má každé dveře na starosti dvojice elektrických pístů, vydrží. Ten wow efekt ale do jisté míry všechno vynahrazuje. Samotné otevírání navíc není zrovna nejrychlejší, takže do nějaké akční scény v Bondovce se Cyberster úplně nehodí. Leda by se padouch na chvíli zastavil na kafe.
Samozřejmě to berte s lehkou nadsázkou. Každopádně když někde zastavíte třeba na nabíječce a čekáte u auta, nakonec raději necháte dveře otevřené. A pak si o vás zase někteří mohou myslet, že machrujete.
Když ale pominu tenhle trochu úsměvný efekt, ještě s žádným autem se mi nestalo, aby za mnou na prakticky každé nabíječce někdo přišel, chtěl si Cyberster prohlédnout a chvíli si o něm popovídat.
A právě tady se ukázalo, že lidé u nás dokážou ocenit kus zajímavé techniky, i když jde o elektromobil s čínským rodným listem. Během celého týdne jsem totiž nezaznamenal jedinou negativní reakci. Naopak převažoval zájem, zvědavost a obdiv.
Interiér
Stejně pozitivní emoce převažují i po nahlédnutí do interiéru. Po efektním vyklopení dveří se v našem případě objeví červenočerná kombinace. Ačkoliv jsem člověk, který červené interiéry příliš nemusí, tady mi vzhledem k celkové konfiguraci auta překvapivě sedla. Obyčejný černý interiér by podle mě byl naopak až příliš obyčejný.
Kvitovat musím také celou palubní desku, která je včetně ovládacích prvků natočená směrem k řidiči. Vytváří kolem něj příjemný kokpit a v dvoumístném roadsteru to působí přesně tak, jak by mělo. Zarazí však možná až přemíra displejů. Jejich rozdělení není po prvním usednutí zrovna logické a chvíli trvá, než zjistíte, kde vlastně co hledat.
Například navigaci, rádio nebo zrcadlení telefonu ovládáte na levém displeji pod volantem. Palubní počítač, počasí nebo přístup k přihlášení k účtu včetně 360° kamery zase najdete na displeji vpravo pod volantem. A aby toho nebylo málo, pravým displejem na středové konzoli se ovládá klimatizace, asistenti a vlastně téměř všechno ostatní.
Na papíře to možná zní jako spousta technologií, v praxi ale chvíli trvá, než si člověk zapamatuje, kde se která funkce nachází. A u auta, které má jinak interiér zaměřený velmi výrazně na řidiče, je trochu škoda, že právě ovládání nepůsobí intuitivněji.
Zároveň je hned na první pohled jasné, že zmíněné displeje po stranách volantu nebudou kvůli jeho poloze a vašim rukám zrovna ideálně viditelné. A přesně tak to v praxi je. Z obou displejů vidíte zhruba polovinu a pokud chcete mít přehled o celém jejich obsahu, musíte se lehce naklonit.
Příjemný je naopak samotný volant. Je dostatečně tlustý a především má klasický kulatý tvar s lehce zploštělým spodkem. Najdete na něm mimo jiné také jedno programovatelné tlačítko, jak už je u MG zvykem. Nejvýraznější je ale červené tlačítko s nápisem Super Sport. Po jeho stisknutí se totiž aktivuje něco, co bych s trochou nadsázky nazval raketovým pohonem.
Pod volantem pak najdeme pádla, kterými zde pochopitelně neřadíte. Levé slouží k nastavení intenzity rekuperace, zatímco pravým měníte jízdní režimy.
Za zmínku stojí také kufr. Ano, chápu, že u dvoumístného roadsteru ho asi nebude řešit úplně každý, v tomto případě ale dokáže překvapit svou velikostí. Vzhledem k typu auta bych řekl, že je až nadprůměrný a pro dva lidi na nějakou dovolenou úplně v pohodě. Přímo za sedačkami se navíc nachází ještě malý prostor pro pár dalších drobností.
Bohužel v samotné kabině už je odkládacích prostor minimum. Ve dveřích najdete jen miniaturní uzavíratelnou schránku, kam dáte tak maximálně pytlík na zvracení pro případ, že by váš spolujezdec nezvládl přetížení při akceleraci.
A pokud byste hledali další prostor pod přední kapotou, máte smůlu. Frunk se zde nekoná. Celý prostor je kompletně zakrytovaný a žádné další zavazadlo tam tedy neuložíte.
Jízdní vlastnosti
Teď už ale k tomu, co bude u Cybersteru zajímat asi každého nejvíc. Ačkoli se pod kapotou nenachází žádný šťavnatý šestiválec nebo snad osmiválec, stále jde o velmi zajímavý kus techniky.
Na výběr jsou dvě verze. Základní Trophy nabízí jeden elektromotor na zadní nápravě o výkonu 250 kW a NMC baterii s kapacitou 77 kWh. Tato verze zároveň slibuje nejdelší dojezd, konkrétně až 507 kilometrů na jedno nabití. Pokud tedy chcete z Cybersteru udělat hlavně roadster na delší projížďky po Evropě, Trophy dává svým zaměřením smysl.
V našem případě jsme ale měli k dispozici tu ostřejší a samozřejmě také zajímavější verzi. Vrcholné GT totiž disponuje dvěma elektromotory. K již zmíněnému motoru na zadní nápravě s výkonem 250 kW přidává ještě jeden elektromotor na přední nápravě, který nabízí 150 kW. Kombinovaný výkon tak činí 375 kW, tedy 510 koní, a maximální točivý moment dosahuje 725 Nm.
To jsou samy o sobě úctyhodná čísla. Jenže tady mluvíme o 510 elektrických koních. A ty jsou prostě trochu jiná liga.
Ačkoli auto váží kolem dvou tun, po aktivaci režimu Super Sport červeným tlačítkem na volantu stačí sotva se dotknout plynového pedálu a dostanete okamžitou a ostrou reakci. Zátah je tak intenzivní a hlavně nepřerušovaný, že se při něm skoro ani nechce mluvit o tom, jaké rychlosti jste schopni během pár vteřin dosáhnout.
Výrobce udává zrychlení z 0 na 100 km/h za 3,2 sekundy. Mně se s aktivním Launch Control podařilo naměřit zhruba 3,5 sekundy. A upřímně? Je to vlastně úplně jedno. Auto vás doslova zamáčkne do sedačky a mozek se vám na chvíli přesune někam k zadní stěně lebky.
Právě v tom má elektromobil oproti spalovacímu autu jednu obrovskou výhodu. Tohle je něco, čeho spalovací auto jen tak nedosáhne a už vůbec ne s takhle okamžitou a precizní reakcí na plynový pedál. Cyberster vás pokaždé vystřelí vpřed prakticky bez jakéhokoliv zaváhání. A právě opakovatelnost tohohle zážitku je možná ještě působivější než samotné číslo zrychlení.
Co se týče dynamiky, jedná se doslova o supersport. Bohužel maximální rychlost je potom omezena na 200 km/h. V Německu vás tak nakonec může dojet třeba Multivan.
Na těch 200 km/h se ale dostanete tak rychle, že si toho skoro ani nestihnete všimnout. Na našich silnicích je tak větší výzvou hlídat si pravý pedál a tachometr, abyste po pár ostrých akceleracích nebyli odkázáni na MHD poté, co přijdete o řidičský průkaz.
Nicméně udělat rychlé elektrické auto dnes není zase tak složité. Mnohem důležitější je k jeho výkonu správně naladit podvozek. A u auta s vyšší hmotností je to samozřejmě ještě větší výzva.
Tady ale musím říct, že Cyberster drží krásně stopu a ani při rychlejším průjezdu zatáčkou se mi nestalo, že by mě chtěl nějak vytrestat. Ostatně stále jsem měl k autu respekt a moc dobře vím, kde končí moje řidičské schopnosti. Cyberster vám totiž dokáže vytvořit až falešný pocit jistoty. Jednou to ale přeženete a jeho hmotnost spolu s fyzikou vám rychle připomene, že žádné kouzlo neexistuje.
Proto klidně přiznám, že jsem jezdil v rámci svých schopností a na úplnou hranu jsem se nepouštěl. I tak se mi ale ani jednou nestalo, že by například začala prokluzovat kola. Auto bylo obuté do pneumatik Pirelli P Zero a v kombinaci s jistým podvozkem a okamžitým nástupem elektrického výkonu tak Cyberster dokáže ze zatáček vystřelovat opravdu působivým způsobem. Na okreskách se tak s ním můžete pustit do nahánění motorek. Samozřejmě pokud vám motorkář zrovna dovolí držet krok.
Důležitou roli pak hrají také brzdy. Cyberster GT využívá vpředu čtyřpístkové brzdy Brembo, zatímco vzadu najdeme klasické brzdy. Jejich nástup mi přišel lehce gumovější, což do jisté míry souvisí i s tím, že se auto jako každý elektromobil snaží při zpomalování co nejvíce využívat rekuperaci. Jakmile ale bylo potřeba zabrzdit opravdu naplno, brzdy byly účinné a s hmotností auta neměly žádný problém.
Celkově bych Cyberster nezařadil vyloženě mezi sportovní auta. Spíš bych ho viděl jako velmi rychlé GT, čemuž ostatně odpovídá i jeho označení. Díky elektrickému pohonu dokáže být neskutečně příjemným společníkem na delších cestách. Když pak auto přepnete do režimu Normal, výkon se omezí a jeho nástup je najednou mnohem pozvolnější. V tu chvíli ho můžete svěřit i řidiči bez větších zkušeností a nemusíte se bát, že se omotá kolem prvního stromu.
V jiných recenzích jsem také poměrně často slýchal kritiku posazu za volantem. Údajně se kvůli baterii v podlaze sedí příliš vysoko. Tady si dovolím lehce nesouhlasit. Ano, nesedíte tu na zemi jako například ve Ferrari nebo jiných supersportech. Zároveň bych ale rozhodně netvrdil, že se sedí vysoko. Mně osobně pozice za volantem vyhovovala právě s ohledem na to, že Cyberster vnímám jako univerzální GT. Nejste totiž oproti okolnímu provozu tolik zapadlí dole a máte z auta příjemný přehled.
S tím se ale pojí jedna nevýhoda pro vyšší řidiče. Při mých 181 centimetrech už mi totiž nad hlavou příliš mnoho místa nezbývalo. Vyšší postavy tak mohou začít mít s prostorem nad hlavou problém, zvlášť pokud chcete mít za volantem opravdu pohodlnou pozici.
Jelikož se jedná o elektrické auto, nesmím samozřejmě opomenout ani tuto stránku. Udávaný dojezd verze GT podle WLTP činí 443 kilometrů. Když jsem si auto přebíral a baterie byla nabitá na 100 %, palubní počítač ukazoval dojezd zhruba 370 kilometrů. A během celého testovacího týdne už jsem se na plných 100 % vlastně nedostal. Proč?
Maximální nabíjecí výkon sice činí 144 kW, jeho dosažení se mi ale nepodařilo. Ještě větším problémem je pak samotná nabíjecí křivka, která začne poměrně rychle klesat. Zhruba na 80 % se dostanete za nějakých 25 minut, ale potom už nabíjení výrazně zpomalí. Čekat kvůli posledním 20 % ještě podstatně déle tak podle mě nedává příliš smysl a člověk raději zase vyrazí jezdit.
A pokud zrovna projíždíte okresky a užíváte si výkon, může se klidně stát, že na nabíječce skončíte třeba dvakrát za den. Je ale fér dodat, že ani podobně výkonný spalovací sporťák nebude mít při ostrém tempu zrovna dálniční dojezd.
Za celý testovací týden a přibližně 700 ujetých kilometrů jsem měl spotřebu 24,5 kWh/100 km. Když přihlédnu k tomu, jak často jsem si během testu užíval zrychlení, nepovažuji to za špatnou hodnotu. Na delších trasách jsem se pak dokázal držet kolem 20 kWh/100 km, což je vzhledem k typu auta a jeho výkonu opravdu slušné.
Pokud ale Cybersteru začnete pravidelně nakládat pod kotlem a budete chtít z každé rovinky udělat startovní čáru, není problém dostat se i přes 30 kWh/100 km. A v tu chvíli už začne dojezd mizet před očima stejně rychle jako okolní krajina.
Za zmínku také stojí, že Cyberster nabízí funkci V2L. Takže nedělní projížďku můžete spojit s piknikem v přírodě a vzít si s sebou třeba gril.
Závěr
Co říci závěrem? Začal bych jednou myšlenkou, která mě poslední dobou napadá. Elektromobilita totiž umožnila jeden trochu zvláštní trend. Extra výkonná auta se díky ní mohou dostat k mnohem většímu množství lidí. A občas si říkám, jestli jsme na to jako lidstvo vůbec připraveni.
Dříve jste podobně rychlé spalovací auto pořídili za několik milionů a do jisté míry se tak jednalo o výsadu menšího okruhu lidí. Ti už většinou měli s rychlými auty nějaké zkušenosti a věděli, co od nich čekat. Dnes za cenu, která jen mírně přesahuje plně vybavenou Škodu Kodiaq RS, dostanete auto schopné zrychlit z nuly na stovku za 3,2 sekundy. A to už je v rukou nezkušeného řidiče docela slušná zbraň. Stejný trend ostatně vidíme i u nových elektrických N modelů od Hyundai.
Když se ale vrátím přímo ke Cybersteru, dlouho jsem přemýšlel, pro koho je vlastně určený. A říkal jsem si, kdo si za tyhle peníze raději nekoupí například BMW Z4. Ano, bude pomalejší, ale má charakter a duši, které přece u roadsteru chcete. Nebo ne?
Pak jsem se na Cyberster začal dívat trochu jiným pohledem.
Představte si úspěšného člověka, který má rodinný dům, solární panely a k tomu přebytky vlastní elektřiny. Rodinné auto už doma má, ale v srdci stále touží po nějaké víkendovce. Zároveň ale nechce živit užraný sporťák a pravidelně do něj lít peníze za benzín a servis. A právě tady začíná Cyberster dávat překvapivě velký smysl.
Nabijete ho doma, provoz vás při využití vlastních přebytků může stát minimum a servis je ve srovnání s klasickým spalovacím sporťákem také jednodušší. Přitom dostanete rychlý, výrazný a hlavně opravdu zábavný roadster, se kterým můžete v neděli vyrazit na projížďku jen tak pro radost.
A právě univerzálnost mě na Cybersteru během celého testu překvapila asi nejvíc. Čekal jsem od něj hlavně rychlé auto s efektními dveřmi. Ve výsledku jsem ale dostal roadster, který umí být ve městě naprosto hodný a pohodový, na delší cestě příjemný a komfortní, ale zároveň se po stisknutí červeného tlačítka Super Sport dokáže změnit v pořádně ostrou bestii.
Základní verze Trophy začíná na 1 639 000 Kč včetně DPH, zatímco testované GT vyjde na 1 759 000 Kč včetně DPH. Rozdíl mezi nimi tedy není nijak dramatický, ale pokud plánujete Cyberster využívat především na delší cestování, dával bych větší smysl právě základnímu Trophy. Nabídne jeden elektromotor, stále velmi působivý výkon a především delší dojezd.
Pokud ale chcete z Cybersteru vytáhnout maximum jeho potenciálu a chcete hlavně pořádnou dávku výkonu, GT je přesně ta verze, kterou budete chtít. 510 koní, pohon všech kol a zrychlení na stovku za 3,2 sekundy už totiž nejsou jen čísla na papíře. Při každém sešlápnutí pravého pedálu je cítíte až překvapivě intenzivně.
Cyberster tak možná není klasický roadster, který bychom si představili pod tímto označením před deseti lety. A možná právě v tom je jeho největší kouzlo. MG vzalo recept na britský dvoumístný roadster, přidalo pořádnou dávku moderních technologií a celé to zabalilo do auta, za kterým se budou lidé otáčet ještě dlouho poté, co zmizí z dohledu.
A upřímně? Po týdnu s Cybersterem jsem pochopil, proč ho MG vůbec postavilo.
| Kapacita baterie | 77 kWh |
| Dojezd dle WLTP | 443 km |
| Výkon | 375 kW / 510 k |
| Max. točivý moment | 745 Nm |
| Max. rychlost | 200 km/h |
| Spotřeba v testu | 24,5 kWh / 100km |
Pohon | 4×4 (2x synchronní elektromotor) |
[…] TEST: MG Cyberster GT: Sběratel pozornosti […]
[…] TEST: MG Cyberster GT: Sběratel pozornosti […]