Jogger patří mezi poslední auta svého druhu. Nabízí obrovský kufr, možnost sedmi míst a po faceliftu také nový hybridní pohon o výkonu 155 koní. Jak si vede v běžném provozu a dokáže oslovit i náročnější řidiče?
Stačí se podívat do ceníků dnešních automobilek a rychle zjistíte, že velká rodinná auta za rozumné peníze pomalu mizí. Zákazníci chtějí SUV, automobilky vyrábějí SUV a klasická MPV se stávají ohroženým druhem. Dacia Jogger je jedním z posledních aut, které se snaží nabídnout maximum prostoru a praktičnosti bez toho, aby stálo majlant.
Zároveň to ale není typické „nudné“ MPV, které hraje pouze na notu praktičnosti. Díky zvýšené světlé výšce a outdoorovému vzhledu dokáže alespoň částečně uspokojit i dnešní poptávku po SUV.
Kdo někdy řídil Dacii, ten však ví, že nízká cena bývá vykoupena určitými kompromisy. Otázkou tedy je, zda jsou dnes tyto kompromisy ještě natolik výrazné, aby hrály při výběru nového auta zásadní roli.
První pohled
Jogger asi není potřeba dlouze představovat. Na trhu je již několik let a na českých silnicích si mezitím vybudoval poměrně pevnou pozici.
Kdybych měl jeho koncept zjednodušit, Dacia vytvořila tak trochu vlastní moderní verzi Roomsteru. Vzala technický základ menšího vozu a doplnila jej o maximálně praktickou karoserii zaměřenou především na prostor a variabilitu. Na rozdíl od Roomsteru se však vydala spíše cestou prodlouženého kombi než vysokého MPV.
Ostatně na délku Jogger měří 4,55 metru, což rozhodně není málo. Pro srovnání, Škoda Octavia je stále o něco delší. Díky kolmé zádi a celkově krabicovitějším proporcím je ale už při prvním pohledu jasné, že hlavní prioritou byla co největší nabídka prostoru pro posádku i zavazadla.
Před nedávnou dobou prošel Jogger dalším faceliftem, který je zároveň zatím tím nejvýraznějším. A právě modernizovanou verzi jsem měl možnost otestovat.
Na první pohled jsou změny nejvíce patrné na přední části vozu. Ta dostala novou grafiku světlometů, přepracovanou masku chladiče i upravený přední nárazník. Celá příď tak nyní mnohem více připomíná nejnovější Duster a celkově působí dospělejším a modernějším dojmem.
Zajímavým detailem je i samotná grafika světlometů, která plynule navazuje na dekor masky tvořený typickými „kostičkami“. U světel bych však zmínil jednu drobnou výtku – Jogger stále využívá kombinaci LED a halogenové technologie. Potkávací a denní svícení obstarávají LED světla, zatímco dálková stále spoléhají na klasické halogenové žárovky.
Výraznější proměnou prošla také zadní část vozu. Ta už od uvedení modelu lehce připomínala některé modely Volva a facelift tuto podobnost ještě více zvýraznil. Nová grafika zadních světel totiž přidala výraznou vertikální světelnou linku, která právě vozy švédské automobilky připomíná možná až překvapivě moc. Za tmy tak rozdíl na první pohled nemusí být úplně zřejmý.
Náš testovaný kousek byl v nejvyšší výbavě Extreme, která se od ostatních verzí odlišuje především měděnými detaily. Ty najdeme například na krytech zpětných zrcátek, logu nebo dalších drobných designových prvcích. Součástí výbavy jsou také 16palcová kola lakovaná do černé barvy.
Právě kombinace černých doplňků, měděných akcentů a béžového laku Sandstone vozu velmi slušela. Ostatně pozitivní reakce okolí jen potvrzovaly, že i prakticky zaměřený Jogger dokáže po designové stránce zaujmout.
Interiér
Po usednutí do interiéru je okamžitě jasné, že i přes modernizaci duch Dacie zůstává. To znamená jednoduchý design palubní desky, který se na rozdíl od řady dnešních čínských konkurentů nesnaží za každou cenu působit prémiově. Prakticky celý interiér je stále tvořen tvrdými plasty, jejichž textura i zpracování však zapadají do celkového outdoorově laděného charakteru vozu. Výsledkem je kabina, která sice luxusem neoslní, ale působí odolně a zároveň je nenáročná na údržbu.
Novinkou po faceliftu je nový tříramenný volant převzatý z Dusteru. Působí podstatně moderněji a celkový dojem z interiéru posouvá o kus dál. Další výraznou změnou je infotainment, který rovněž pochází z Dusteru. Jeho základ vychází z novějších modelů Renaultu, což je znát především na jemnější grafice a celkové svižnosti systému.
Ostatní změny jsou již spíše kosmetického rázu. V námi testované výbavě Extreme zaujme například nové obšití dekorativní lišty na palubní desce, které má vzdáleně připomínat alcantaru. Prémiový materiál od něj ale rozhodně nečekejte.
Co se týče sedadel, ta víceméně odpovídají charakteru celého vozu. Nenabídnou nijak výrazné boční vedení ani nadprůměrné pohodlí, ale pro běžné cestování poslouží bez větších výhrad. V námi testované výbavě byla čalouněna materiálem Microcloud, který má podle automobilky vynikat snadnou údržbou. Během testu se však ukázalo, že realita není úplně ideální. Materiál totiž poměrně snadno zachytával nečistoty a například od špinavějších kalhot na něm zůstávaly viditelné stopy.
V čem však Jogger boduje naprosto jednoznačně, je zavazadlový prostor. Ten je v pětimístném uspořádání skutečně obrovský a papírově nabídne objem 708 litrů. Za příplatek je k dispozici také sedmimístná verze, námi testovaný vůz však disponoval pouze pěti sedadly.
Lehce zamrzí řešení prostoru pod druhou řadou sedadel. Nachází se zde poměrně hluboká mezera, do které během jízdy snadno zapadnou menší předměty. Jejich následné lovení pak není zrovna pohodlné, protože přes celou délku kabiny se k nim jednoduše nenatáhnete.
Po sklopení zadních opěradel a překlopení sedáků vznikne nákladový prostor o objemu až 1819 litrů. Dacia navíc nabízí i zajímavé originální příslušenství v podobě obytné vestavby s rozkládací postelí, úložným prostorem a stanem připojitelným k zadní části vozu. I z tohoto důvodu si Jogger našel oblibu mezi lidmi, kteří hledají jednoduché auto pro cestování a kempování.
Méně přesvědčivá je situace ve druhé řadě sedadel. Přestože místa nad hlavou je dostatek, v podélném směru už vyšší cestující mohou narazit na limity. Pokud si za volant sedne vyšší řidič, nebude mít stejně vzrostlý pasažér za ním zrovna mnoho prostoru pro kolena.
Na předních sedadlech je pak znát příbuznost s menším Sanderem. Zpoza volantu působí Jogger překvapivě kompaktním dojmem, čemuž napomáhá poměrně nízké a více skloněné čelní sklo. Osobně mi tento posaz vyhovoval, protože jsem měl spíše pocit řízení klasického kombi než velkého rodinného vozu. Pokud však očekáváte vyšší, téměř autobusový posed typický pro některá MPV, může vás Jogger v tomto směru lehce zklamat.
Jízdní vlastnosti
Pokud je u interiéru okamžitě jasné, že sedíte v Dacii, za volantem to platí dvojnásob. Jogger si na nic nehraje a už po několika kilometrech pochopíte, že jeho hlavním cílem není lámat rekordy na okreskách, ale bez zbytečných komplikací převézt rodinu i s hromadou zavazadel z bodu A do bodu B.
Nejvíce je to znát na samotném řízení. To je velmi lehké a prakticky postrádá zpětnou vazbu. Při svižnější jízdě po okreskách tak často nemáte příliš dobrou představu o tom, co se právě děje pod předními koly. Pokud tedy hledáte rodinné auto, se kterým si občas užijete i zábavnou jízdu, Jogger vás pravděpodobně neosloví. Na druhou stranu je fér dodat, že o něco takového se ani nesnaží, takže to nelze brát jako zásadní nedostatek. Přesto bych si z hlediska jistoty za volantem dokázal představit o něco více informací přicházejících od podvozku.
Samotné naladění podvozku je však povedené. Jogger velmi slušně filtruje nerovnosti a je znát, že vznikal s ohledem na horší kvalitu silnic, která je v některých částech Evropy běžná. Na českých okreskách se proto cítí jako doma. K dobrému komfortu přispívají také šestnáctipalcová kola s vyšším profilem pneumatik.
Příjemným benefitem je rovněž nadprůměrná světlá výška, která se může směle měřit s řadou SUV. Právě zde se ukazuje jedna z největších předností Joggeru. Přestože jde technicky spíše o MPV či prodloužené kombi, dokáže využít některé výhody SUV. Pro aktivní rodiny, které často vyrážejí na chatu, do hor nebo po nezpevněných cestách za mě představuje právě tato univerzálnost jeden z hlavních důvodů, proč o Joggeru uvažovat.
A nyní k samotnému pohonu, který představuje jednu z největších novinek modernizovaného Joggeru. Pod označením Hybrid 155 se ukrývá nová generace full-hybridního systému, jejíž největší změnou je nasazení atmosférického čtyřválce o objemu 1,8 litru namísto dřívější šestnáctistovky.
Přiznám se, že právě od pohonného ústrojí jsem před testem příliš neočekával. O to více mě však Jogger překvapil v běžném provozu. Nejvíce pak na dálnici, kde při rychlosti 130 km/h působil nečekaně kultivovaným dojmem. Motor se drží v rozumných otáčkách, v kabině není zbytečný hluk a i při dálničním tempu zůstává dostatek výkonu pro běžné předjíždění nebo zrychlení.
Právě dálniční přesuny bývají u levnějších rodinných aut často slabinou, protože motor musí pracovat ve vysokých otáčkách a posádka je následně vystavena zvýšenému hluku. V případě hybridního Joggeru jsem však podobný problém prakticky nevnímal. Naopak mě překvapilo, jak uvolněně a dospěle vůz při vyšších rychlostech působí.
Příjemným překvapením byla také spotřeba. Navzdory vyšší karoserii a rodinnému zaměření vozu jsem se za celý týden testování dostal na dlouhodobý průměr 5,8 l/100 km, a to rozhodně nepatřím mezi řidiče, kteří by se snažili jezdit úsporně. Při klidnější jízdě se mi navíc podařilo dosáhnout hodnoty 4,1 l/100 km, což jsou na vůz této velikosti velmi solidní čísla.
Určitou výtku bych měl snad jen ke spolupráci spalovacího motoru a elektromotoru. To však není problém specifický pouze pro Dacii, ale spíše vlastnost řady hybridních pohonů. Občas se například stane, že přijíždíte ke křižovatce nebo se pomalu pohybujete městem, zatímco spalovací motor zůstává zbytečně vytočený kvůli dobíjení baterie. V tu chvíli může mít řidič pocit, jako by se něco dělo s plynovým pedálem nebo převodovkou, přestože systém ve skutečnosti funguje zcela normálně.
Po motorické stránce mě však Jogger celkově velmi mile překvapil a k charakteru vozu se tento pohon podle mého názoru výborně hodí. V nabídce totiž nenajdeme příliš široký výběr motorizací. Vedle hybridu jsou k dispozici pouze přeplňované litrové tříválce o výkonu 100 koní (LPG) nebo 110 koní. Ačkoliv pro běžné používání postačí, u plně naloženého vozu bych měl o jejich dynamice určité pochybnosti. Hybrid naopak nabízí nejen vyšší výkon, ale také kultivovanější projev a nižší spotřebu, což z něj dělá za mě nejzajímavější motorizaci v nabídce.
Závěr
Dacia Jogger po faceliftu zůstává věrná své původní filozofii. Stále jde především o praktické rodinné auto, které nabízí obrovský vnitřní prostor, velký zavazadelník a jednoduchou techniku bez zbytečných komplikací. Modernizace navíc přinesla povedenější interiér, nový infotainment a především hybridní pohon, který se k charakteru vozu překvapivě dobře hodí.
Během testu mě nejvíce oslovila právě kombinace prostornosti a hybridního pohonu. Jogger dokáže bez problémů zastat roli rodinného auta, zároveň nabídne velmi slušnou spotřebu a ani na dálnici nepůsobí ufuněným dojmem. Právě naopak kultivovanost při vyšších rychlostech byla jedním z nejpříjemnějších překvapení celého testu.
Ani po faceliftu se však nejedná o auto bez kompromisů. Na některých detailech je stále znát okatá snaha držet cenu co nejníže a občas zamrzí i některá méně dotažená řešení v interiéru. Nadšení ve mně nevyvolalo ani řízení, které poskytuje minimum zpětné vazby a při svižnější jízdě nepůsobí zrovna jistým dojmem.
Otázkou zůstává cena. Zatímco základní Jogger si stále zachovává pověst dostupného rodinného auta, námi testovaný vůz ve výbavě Extreme a s hybridním pohonem se již pohyboval okolo hranice 650 tisíc korun. A to už rozhodně nejsou malé peníze. Právě v této cenové hladině začíná mít zákazník na výběr z řady dalších alternativ a některé z nich nabídnou kvalitnější zpracování nebo dospělejší jízdní projev.
Pokud bych si měl Jogger nakonfigurovat pro sebe, sáhl bych bez váhání po hybridní motorizaci. Ta totiž podle mého názoru představuje nejlepší pohon, který je dnes pro tento model k dispozici. Zároveň bych ale zvolil některou z nižších výbav, protože právě zde podle mě dává Jogger největší smysl. Stále totiž dokáže nabídnout to, co umí nejlépe – maximum prostoru a praktičnosti za rozumné peníze.
| Objem | 1789 cm |
| Převodovka | Multimodální automatická (6 stupňů) |
| Výkon | 116 kW 158hp |
| Max. točivý moment | 144 (spalovací motor), 205 (elektromotor) |
| Max. rychlost | 180 km/h |
| Spotřeba v testu | 5,8l / 100km |
Zavazadlový prostor | 708 litrů |
