Na délku měří jen 4,39 metru, přesto dokáže nabídnout až sedm míst k sezení. Nový Citroën C3 Aircross sází na praktičnost, pohodlí a originální design. Během týdenního testu jsem ale objevil i několik kompromisů, které byste před koupí měli znát.
V posledním testu Dacie Jogger jsem zmiňoval, že klasická prostorná rodinná auta pomalu mizí a jejich místo přebírají crossovery a SUV. V posledních letech se ale objevuje jeden příjemný trend. Automobilky si začínají uvědomovat, že zákazníci nechtějí jen vyšší posez a robustnější vzhled, ale také pořádnou dávku praktičnosti. A tak přicházejí prodloužené verze oblíbených crossoverů, které nabízejí více prostoru pro posádku i zavazadla.
Mezi první zástupce tohoto směru patřilo například duo KGM Tivoli a Tivoli Grand. Později se přidal Renault se svými modely Captur a od něj odvozeným Symbiozem. A nyní do této společnosti vstupuje i Citroën s novou generací modelu C3 Aircross, který se snaží nabídnout přesně to, co dnes mnoho rodin hledá. To jsou kompaktní rozměry, vyšší posed, rozumnou cenu a především dostatek prostoru pro každodenní život.
A jelikož se nová C3 sama o sobě posunula blíže světu crossoverů, není překvapením, že C3 Aircross s ní sdílí kompletně přepracovanou příď i palubní desku. V podstatě jde o větší a praktičtější verzi stejného konceptu. Dalo by se říct, že C3 Aircross dnes přebírá úlohu, kterou dříve zastávaly malé rodinné kombíky. Jen místo nízké karoserie nabízí vyšší posed a vzhled moderního crossoveru.
První pohled
Když uvidíte C3 Aircross na fotkách, bude působit poměrně robustním dojmem. Ve skutečnosti ale překvapí tím, jak kompaktní je. O to více může zaujmout informace, že je k dispozici i v sedmimístném provedení. Na délku totiž měří jen 4,39 metru.
Začněme ale designem. Přídi dominuje nové velké logo Citroënu zasazené do úzké masky chladiče, která plynule navazuje na světlomety se světelným podpisem ve tvaru obráceného písmene C. Nové retro logo navíc vozu dodává osobitější charakter a lehce hravý vzhled, díky kterému dokáže mezi konkurencí zaujmout.
Jak už jsem zmínil, celá přední část vychází z menší C3. Zadní část karoserie je pak jednoduše prodloužená, díky čemuž vznikl větší prostor pro cestující i zavazadla. Není také žádným tajemstvím, že C3 Aircross sdílí svou karoserii se sourozeneckým Opelem Frontera, se kterým se vyrábí na stejné výrobní lince.
Přesto si oba vozy zachovávají vlastní charakter. Zatímco Opel sází na střídmější německý design, Citroën zůstává věrný svému francouzskému stylu. Působí odvážněji, hravěji a na první pohled je jasné, že jde o Citroën.
Celkově zajímavý design testovaného vozu navíc podtrhovalo dvoubarevné lakování kombinující modrou Monte Carlo s černě lakovanou střechou a 17palcovými koly z lehké slitiny.
Interiér
Po nahlédnutí do interiéru vás nejvíce zaujme pracoviště řidiče. Volant je totiž překvapivě malý a svým tvarem připomíná řešení známé z modelů Peugeot. Chybí také klasická kaplička přístrojů. Místo ní Citroën použil úzký displej umístěný až u čelního skla. Ten je díky tomu neustále v zorném poli řidiče a není potřeba sklápět oči tak hluboko jako u běžných přístrojových štítů. S trochou nadsázky by se dalo říct, že připomíná jednodušší verzi nového konceptu Panoramic iDrive, se kterým přišlo BMW u modelů Neue Klasse.
Samotný displej přístrojů působí moderně. Má příjemnou grafiku, je barevný a všechny důležité údaje jsou dobře čitelné. Na druhou stranu informací zobrazuje opravdu minimum. Chybí například otáčkoměr nebo možnost výraznějšího přizpůsobení zobrazení, takže působí spíše jako základní informační panel než plnohodnotný digitální přístrojový štít.
O poznání méně mě zaujal centrální infotainment. Na rozdíl od většiny novějších modelů koncernu Stellantis zde nenajdeme modernější systém známý z Peugeotů. Citroën sáhl po jednodušším řešení, které je patrné nejen pomalejšími reakcemi, ale také zastarale působící grafikou. Vedle povedeného displeje přístrojů tak infotainment působí trochu jako z jiného auta.
Na druhou stranu má i své výhody. Nabídky nejsou zbytečně přeplněné funkcemi, orientace je snadná a během pár minut víte, kde co hledat. Potěší také, že ovládání klimatizace zůstalo na samostatném panelu s klasickými tlačítky. V době, kdy řada výrobců přesouvá vše do dotykového displeje, jde o řešení, které si zaslouží pochvalu.
Celkově je ale z interiéru patrné, že hlavním cílem bylo udržet příznivou pořizovací cenu. Tvrdé plasty najdete téměř všude, kde se rozhlédnete. Citroën se však snaží jednodušší materiály oživit textilními dekory a několika hravými detaily. Zajímavostí jsou například malé cedulky na dveřích s nápisy jako „Be Cool“ nebo „Be Happy“, které interiéru dodávají trochu francouzského šarmu a odlehčené atmosféry.
Za zmínku stojí také samotná sedadla. Zejména ve světlém čalounění testovaného vozu působí na pohled hodnotněji, než by člověk vzhledem k cenovému zaměření auta čekal. Potěší i jejich pohodlí. Ani po delší jízdě jsem neměl pocit únavy a ani k samotné pozici za volantem nemám žádné zásadní výhrady.
Příjemným překvapením je také pocit prostoru vpředu. Palubní deska je jednoduchá, nepůsobí mohutně a nezasahuje hluboko do kabiny. Díky tomu je kolem nohou dostatek místa a interiér působí velmi vzdušně. Na rozdíl od mnoha moderních aut vás palubní deska doslova neobklopuje, což může být pro řadu řidičů příjemná změna.
Stejný dojem pokračuje i na zadních sedadlech. Díky dlouhému rozvoru a rozměrným zadním dveřím je nastupování velmi pohodlné a místa pro cestující je zde překvapivě hodně. Právě tady C3 Aircross nejvíce ukazuje, jak efektivně využívá své kompaktní rozměry. Za volantem i na zadních sedadlech jen těžko uvěříte, že měří na délku necelých 4,4 metru.
A teď k tomu, na co jsem byl nejvíce zvědavý. Třetí řada sedadel v autě, které měří necelých 4,4 metru.
Za sedmimístné provedení si Citroën účtuje příplatek 30 000 Kč. Za něj získáte dvě samostatná sedadla v zavazadlovém prostoru. Je ale potřeba počítat s tím, že i když jsou sklopená, zmenšují objem kufru a nelze je z vozu vyjmout. Pokud je navíc vyklopíte, ze zavazadlového prostoru zbude místo skutečně jen na pár drobností. Na rodinnou dovolenou v sedmi tak rozhodně nevyrazíte.
Na druhou stranu je potřeba se na celé řešení dívat realisticky. Třetí řada není určena pro pravidelné cestování dospělých na dlouhé vzdálenosti. Svůj účel ale plní dobře. Pokud potřebujete občas svézt další dvě děti ze školy, z tréninku nebo na výlet, může být právě tato možnost velmi praktická. A v segmentu kompaktních crossoverů navíc nejde o něco úplně běžného.
Škoda jen, že sedmimístné provedení není dostupné také pro elektrickou verzi. Právě ta by totiž byla pro každodenní rozvážení dětí po městě a okolí ideální kombinací.
Jízdní vlastnosti
Design i praktičnost jsme si prošli. Teď je ale čas podívat se na to nejdůležitější. Jak se s novým C3 Aircross jezdí a jestli alespoň částečně dokáže navázat na pověst pohodlných Citroënů.
Začal bych rovnou podvozkem. Když se řekne Citroën, většina lidí si vybaví především komfortní a plavnou jízdu. Ani C3 Aircross v tomto směru nezůstává pozadu a využívá systém Citroën Advanced Comfort s tlumiči vybavenými progresivními hydraulickými dorazy. Ty mají pomáhat lépe pohlcovat nerovnosti a zvyšovat celkový jízdní komfort.
Přiznám se ale, že jsem od tohoto řešení čekal ještě o něco více. Na běžných nerovnostech, městských ulicích nebo rozbitých okreskách působí podvozek příjemně komfortně a většinu nerovností filtruje s přehledem. Jakmile ale přijde na opravdu hluboké výmoly nebo ostré příčné nerovnosti, do kabiny proniknou rázy výrazněji, než bych od Citroënu očekával. Rozdíl oproti klasicky naladěnému podvozku tak není tak výrazný, jak jsem si před testem představoval.
Na druhou stranu je potřeba připomenout, že C3 Aircross patří mezi cenově dostupnější rodinné crossovery. V tomto kontextu podává podvozek velmi dobrý výkon a ve srovnání s naposledy testovanou Dacií Jogger nabízí ještě o něco vyšší úroveň jízdního komfortu.
Pod kapotou testovaného vozu pracoval hybridní pohon Hybrid 145. Ten kombinuje přeplňovaný tříválcový benzinový motor 1.2 PureTech s elektromotorem, který je integrován přímo do šestistupňové dvouspojkové automatické převodovky ë-DCT6.
Systémový výkon činí 145 koní a maximální točivý moment 230 Nm. V kombinaci s pohotovostní hmotností 1 386 kilogramů působí C3 Aircross příjemně svižným dojmem. Ve městě i na okresních silnicích má výkonu dostatek a ani na dálnici motoru výrazně nedochází dech. Samozřejmě nejde o auto stavěné na sportovní jízdu, ale pro běžné rodinné cestování je dynamika více než dostačující.
Celkový dojem ale částečně kazí samotné sladění hybridního systému s převodovkou. Vůz si sám rozhoduje, kdy využije elektromotor a kdy nastartuje spalovací jednotku. Přechody mezi oběma režimy bohužel nejsou vždy tak hladké, jak bych očekával. Občas jsou znatelně cítit a ani dvouspojková převodovka nereaguje ve všech situacích úplně pohotově. Výsledkem je, že pohonné ústrojí občas působí méně kultivovaně, než by si člověk od moderního hybridu představoval.
Zamrzí také absence jízdních režimů. Právě ty by mohly dát řidiči větší možnost přizpůsobit chování vozu aktuální situaci. Sportovní režim by mohl udržovat spalovací motor častěji v záběru a zrychlit reakce pohonného ústrojí, zatímco ve městě by se naopak hodil režim upřednostňující co nejčastější využívání elektrického pohonu. C3 Aircross ale nic takového nenabízí a řidič je odkázán na nastavení, které vůz zvolí sám.
Co se týče spotřeby, ta se za celý týden testování ustálila na hodnotě 6,7 l/100 km. Přiznám se, že od relativně malého hybridního crossoveru jsem očekával o něco nižší číslo. Na druhou stranu je potřeba dodat, že tato hodnota vznikla při kombinaci všech možných stylů jízdy, od městského provozu přes rychlé okresní nebo dálniční přesuny.
V běžném provozu si proto dokážu představit dlouhodobou spotřebu pohybující se mezi 5 až 6 l/100 km. Ostatně během testování se mi podařilo dosáhnout i výrazně lepších výsledků. Nejnižší naměřená spotřeba činila 4,6 l/100 km a na trase dlouhé 86,5 kilometru, která zahrnovala město, okresní silnice i dálnici, palubní počítač ukázal 5,6 l/100 km. To už jsou hodnoty, které od moderního hybridu očekávám a které lze považovat za velmi příznivé.
Zmínit musím také řízení. To je výrazně přeposilované a od kol neposílá příliš zpětné vazby, což je ale u rodinného crossoveru tohoto typu poměrně běžné. Více mě překvapil samotný volant. Je nezvykle malý a svým tvarem připomíná spíše volant z Peugeotu. Na okresních silnicích díky němu působí vůz překvapivě obratně a člověk má pocit, že řídí menší a sportovnější auto. Ve městě ale při častém přehmatávání při parkování nebo otáčení už mi jeho rozměry příliš nevyhovovaly a osobně bych zde dal přednost klasickému volantu.
Pokud je pro vás C3 Aircross po designové stránce až příliš odvážný, nabízí se již zmíněný sourozenecký Opel Frontera. Ten využívá stejnou techniku i karoserii, ale vše podává v konzervativnějším německém stylu. To platí především pro interiér, který působí tradičnějším dojmem.
Na závěr musím zmínit ještě dvě výhrady k výbavě. Tou první je absence adaptivního tempomatu. Ani u nejvyšší výbavy Max jej není možné objednat, což mě u rodinného auta v roce 2026 překvapilo. K dispozici je pouze klasický tempomat, který při častém cestování po dálnicích už nepůsobí jako ideální řešení.
Druhou výtkou je zadní parkovací kamera. Její rozlišení je podprůměrné a za horších světelných podmínek, zejména když do objektivu svítí slunce, je obraz natolik nekvalitní, že je často obtížné rozeznat, co se za vozem skutečně nachází.
Závěr
Nový Citroën C3 Aircross na mě během testování zanechal poměrně rozporuplný dojem. Na jedné straně nabízí originální design, překvapivě prostorný interiér, možnost sedmimístného uspořádání a kompaktní rozměry, díky kterým se s ním velmi dobře jezdí po městě. Na druhé straně mě zklamal jednodušší infotainment, absence některých prvků výbavy, které bych dnes očekával už ve vrcholné specifikaci, a také hybridní pohon, jehož spolupráce s převodovkou není vždy tak plynulá, jak by si člověk přál.
Největší smysl mi C3 Aircross dává právě jako rodinné auto pro každodenní provoz. Sedmimístná verze sice nenabízí plnohodnotná místa pro dospělé, ale pokud potřebujete občas odvézt dvě děti navíc ze školy, na trénink nebo na výlet, jde o velmi praktické řešení. Díky kompaktním rozměrům se s autem snadno manévruje i ve městě a právě jako každodenní “mamataxi” mi dává velký smysl. Jen je škoda, že sedmimístné provedení nelze kombinovat s elektrickou verzí. Právě ta by podle mě byla pro podobné využití vůbec nejzajímavější.
Co se týče ceny, základní Citroën C3 Aircross ve výbavě You s motorem Turbo 100 a manuální převodovkou startuje na 480 000 Kč. V době psaní testu ale Citroën nabízí akční zvýhodnění, díky kterému lze vůz pořídit ještě výhodněji.
Testovaná vrcholná verze Max s pohonem Hybrid 145 má ceníkovou cenu 715 000 Kč. Přiznám se, že za tuto částku bych už očekával propracovanější infotainment, adaptivní tempomat i několik dalších detailů, které mi během testování chyběly. Na druhou stranu je potřeba dodat, že i zde v době psaní testu platí zajímavé akční nabídky. Při využití financování a bonusu za výkup stávajícího vozu se lze dostat až na přibližně 610 000 Kč, což už zní výrazně zajímavěji.
Pokud bych se dnes rozhodoval mezi dvojicí Citroën C3 Aircross a Opel Frontera, osobně bych dal přednost právě Opelu. Nabízí totiž stejnou techniku i prakticky totožnou karoserii, ale jeho konzervativněji pojatý interiér mi přijde povedenější. Citroën si naopak získá zákazníky, kteří hledají originální vzhled, nevadí jim odvážnější řešení a ocení francouzský přístup ke komfortu a praktičnosti.
| Objem | 1 199 cm³ |
| Převodovka | 6stupňová automatická dvouspojková e-DSC6 |
| Výkon | 107 kW / 145 k |
| Max. točivý moment | 230 Nm |
| Max. rychlost | 201 km/h |
| Spotřeba v testu | 4,6 – 6,7l / 100km |
Zavazadlový prostor | 330 litrů (5místné uspořádání 40 litrů (7místné uspořádání |
[…] TEST: Citroën C3 Aircross Hybrid 145 – Malé velké auto […]