Jako každý rok vyrážejí desetitisíce lidí k moři autem a nejčastějšími destinacemi jsou bezpochyby Chorvatsko a Itálie. První zmíněnou zemi jsme si už jednou autem projeli, a tak letos přišel čas na Itálii.
Co všechno jsme projeli a zažili, se dozvíte v následujícím cestopisu…
Den 5.
Den v Modeně utekl a čekal nás opět delší přejezd, tentokrát už k úplnému cíli naší cesty. V plánu bylo dojet do pobřežního města Cattolica, kde nás čekalo ubytování na následujících pět dní.
Nicméně po cestě jsme měli naplánovanou ještě jednu automobilovou zastávku…
Ještě předtím jsme ale zavítali do Boloně – ne však kvůli historickému centru města. Na jeho prohlídku jsme bohužel neměli čas. Jelikož však část naší výpravy miluje fotbal, vedla naše cesta pouze k místnímu fotbalovému stánku.
Stadion týmu Bologna FC (Stadio Renato Dall’Ara) toho ale bohužel nenabízí moc k vidění. Najdete zde pouze obchod se suvenýry a zbytek areálu byl veřejnosti nepřístupný.
Jedná se o stadion z roku 1927 s kapacitou téměř 40 000 diváků.
Poledne se blížilo a my jsme vyrazili směrem k další zastávce na cestě do Cattoliky. Tou byla Imola.
U města Imola se nachází stejnojmenný závodní okruh – celým názvem Autodromo Enzo e Dino Ferrari (známější je však pod názvem Autodromo di Imola). Myslím, že každý, kdo se alespoň trochu zajímá o motorsport, ví, proč a pro jaké závody je tento okruh tak slavný.
Historické okénko: Základní kámen byl položen 22. března 1950 a Formule 1 se zde poprvé objevila 21. dubna 1963. Pravidelnou součástí kalendáře F1 se však okruh stal až od roku 1979.
Nejslavnější je Imola právě díky Velké ceně F1, která se zde jela naposledy v roce 2025 (pro sezónu 2026 už z kalendáře vypadla). Její slávu ale bohužel přebíjí temná minulost – černý víkend roku 1994.
Grand Prix San Marina 1994 se zapsala do historie jako jeden z nejtragičtějších víkendů Formule 1. Vezměme to popořadě… vše začalo už při páteční kvalifikaci, kdy mladý Brazilec Rubens Barrichello přežil hrozivou nehodu v šikaně Variante Bassa, při které jeho vůz doslova vzlétl do vzduchu.
To nejhorší ale mělo teprve přijít. Při sobotní kvalifikaci se stala první smrtelná nehoda – rakouský jezdec Roland Ratzenberger zahynul po nárazu do zdi v zatáčce Villeneuve, a to v rychlosti přes 300 km/h.
I přes tyto události se hlavní závod nezrušil, a to navzdory některým jezdcům, kteří chtěli závod zrušit na počest Ratzenbergera. Jedním z těch, kdo tehdy hlasitě tlačili na vyšší bezpečnost, byl Ayrton Senna. Ironií osudu se však právě jeho týkala třetí a poslední tragédie víkendu.
V nedělním závodě Senna havaroval v sedmém kole v rychlé zatáčce Tamburello. Následně byl transportován vrtulníkem do nemocnice, kde během odpoledne svým zraněním podlehl.
Příběh, který jako by vypadl z pera scénáristů, dokonale vystihuje nebezpečnost a obrovské nasazení tehdejších pilotů F1. Právě až po Sennově smrti se začalo výrazněji mluvit o bezpečnosti v motorsportu.
Tip: Pokud Sennův příběh neznáte a chcete se dozvědět více o jeho životě až do osudné nehody, mohu doporučit seriál Senna na Netflixu.
U tragické zatáčky Tamburello dnes stojí Sennův památník a na plotě kolem trati visí vlajky a vzkazy od lidí z celého světa. Je to neuvěřitelně silné místo, které vás opravdu dojme.
Uprostřed závodního okruhu se nachází rozlehlý park, kde se můžete procházet pod stromy a alespoň trochu se schovat před žárem slunce. Pokud dojdete až ke startovní rovince a hlavní tribuně, najdete zde i zázemí otevřené mimo závodní víkendy.
My jsme zde například narazili na restauraci Doppio Malto Imola, která se nachází přímo pod hlavní tribunou naproti boxové uličce. Na první pohled působila prázdně a opuštěně, ale po vstupu dovnitř přišlo velké „wau“. Už dlouho mě interiér restaurace takhle nepřekvapil – stylové prostředí, skvělé jídlo a jako bonus malý plecháček popcornu k pití jako předkrm.
Po vydatném obědě a plných žaludcích bylo na čase vyrazit zpět do šíleného horka a rozpáleného auta. Přejeli jsme na druhou stranu okruhu k servisní zóně u boxové uličky, kde se nachází menší obchod se suvenýry.
Koupíte zde vše od modelů formulí až po oblečení s motivy Ayrtona Senny v jeho ikonickém žlutém zbarvení.
Čas je neúprosný a jakkoliv bychom tu atmosféru rádi nasávali celý den, bylo potřeba vyrazit dál směrem k dnešnímu ubytování. Po cestě míjíme slavné přímořské město Rimini. Pokud jste spíše fanoušci jednostopých vozidel, můžete se zastavit u okruhu Misano World Circuit Marco Simoncelli, kde se jezdí MotoGP. Nás ale motorky příliš neberou, takže pokračujeme dál.
Cattolica je typické letovisko s hotely namačkanými jeden vedle druhého a úzkými uličkami bez pořádného parkování. My jsme měli zamluvené ubytování v rodinném penzionu Pensione Tosca. I když jsou ve městě modernější hotely, rodinná atmosféra nám to plně vynahradila. Měli jsme pocit, jako bychom byli na dovolené někde v Česku – majitelé si s vámi rádi popovídají, poradí a pokoje byly krásně čisté. Navíc se penzion nachází kousek od moře – zhruba 100 metrů od pláže i od hlavního bulváru, který tvoří pěší zónu městem.
V tomto směru si nebylo na co stěžovat. Jedinou nevýhodou bylo parkování. Kvůli úzkým uličkám a husté zástavbě se parkuje na vyhrazených parkovištích za městem. Jsou zde zastřešené parkovací stání, kde má každý hotel nebo penzion vyhrazený určitý počet míst. Od parkoviště vás pak na ubytování doveze smluvený mikrobus (musíte nahlásit na recepci ubytování a dostanete poukaz).
Při příjezdu zaparkujete, „odchytíte“ řidiče u vjezdu a ten vás odveze tam, kam potřebujete. Při odjezdu to funguje obráceně – na recepci nahlásíte, že chcete jet na parkoviště, a oni vám odvoz zařídí.
Pouze při check-inu a check-outu je nutné krátce zastavit někde na blikačkách v ulici a rychle vyložit nebo naložit zavazadla. V našem případě to byl při odjezdu docela oříšek, protože místní ulice byly jedna velká kolona.
Po ubytování a zaparkování jsme se už jen vydali na pláž, kde jsme si rovnou zarezervovali lehátka.
Ubytování v Pensione Tosca je pouze se snídaní, takže večer jsme se vydali najít nějakou dobrou restauraci….mohu doporučit Racketbar. Stylový bar s restaurací v moderní nepřehlédnutelné budově přímo u pláže a hlavní promenády (a dělají zde bezlepková jídla – to byl náš požadavek)
Den 6.
Další den bylo vstávání o něco příjemnější – čekal nás totiž volný den. Konečně čas na odpočinek a polehávání na pláži.
Pláž je zde opravdu dlouhá…táhne se přes celé město. Je to typické letní letovisko, takže les lehátek a musíte si najít nějaký orientační bod. Snadno se Vám totiž stane, že zabloudíte a máte zábavu na celé odpoledne…najdi svoje lehátko.
Lehátka provozují různí poskytovatelé. Každý má zhruba čtyři řady a vlastní zázemí. Někde najdete venkovní posilovnu, jinde bazény nebo občerstvení.
My jsme měli k dispozici dětský bazén, vířivky a menší bistro, kde jsme si dávali oběd.
Večer jsme už jen vyrazili na večeři a následnou procházku městem. Vyžití je zde opravdu hodně a pokud přijedete jako rodina s dětmi, nudit se tu rozhodně nebudou.
Pokračování. v dalším díle…
[…] Vzhůru do Itálie: Italský Roadtrip část III. […]