Pokud hledáte středně velké SUV a chcete za své peníze dostat hodně muziky, tak Torres se zdá být jako ideální volba. Nebo je to jinak?
Stále mám v živé paměti, když jsem jako malý při projížďce nedalekým městem “vyjeveně” koukal na tehdejší vystavené modely SsangYongu u místního dealera. Tehdy to byla ještě první éra SsangYongu na našem trhu s velice kontroverzními modely Actyon (průkopníkem kategorie SUV kupé) nebo Rodius. Jakkoli se auta nelíbila každému, tak ve mně zanechaly nezapomenutou vzpomínku a dost možná právě díky jejich designu.
Po opětovném návratu na náš trh přišel SsangYong už s evropsky konzervativně designovanými modely alá úspěšné Korando, Rexton nebo Tivoli. Proto, když se v roce 2022 objevil model Torres, zdvihl vlnu pozdvižení (v pozitivním slova smyslu). Středně velké SUV se tváří jako drsný off-road a nezalekne se žádného terénu.
Realita je však trochu jiná. Když ho vyzkoušíte tak zjistíte, že na off-road si auto jen hraje, ale opravdu věrohodně. A to není špatně.
Dost často ve svém okolí slýchávám, že lidé chtějí SUV z důvodu, že se v něm budou cítit bezpečně a jeho celkové robustními rozměry a vzhled je ochrání před strastmi všedních dnů. No a pak si pořídí crossover, který působí jako takové placebo. Přitom právě Torres tyhle představy do puntíku splňuje.
První pohled
Jak už jsem zmínil, tak na první pohled působí Torres velice robustně. Masivní přední maska, spolu s celkovou hranatostí a vysokou hranou kapoty dodávají autu velice sebevědomý postoj. Na kapotě nalezneme falešné úchyty, které to celé potrhují.
Co je pro neznalé lidi velice matoucí, je absence jakéhokoliv loga automobilky (kromě kol). V současné době se totiž SsangYong mění na KGM. Aby staré označení zákazníky nemátlo, bylo použito pouze označení modelu Torres vpředu i vzadu.
Celkově musím říct, že už jsem dlouho neseděl v autě, které by na ulici přitahovalo více pozornosti.
Zadní část vozu zaujme hlavně řešením pátých dveří. Jsou tvarované jakoby na nich mělo být rezervní kolo. Jedná se však jen o designový prolis, který spolu s klikou na pravé straně dodává pocit, jakoby se dveře otvíraly do strany. Pro neznalé je to trošku matoucí. Pokud někdo nich bude chtít kufr otevřít, bude dost možná “rvát” za kliku do strany. Klika je však falešná a je na ní pouze tlačítko elektrického otevírání.
Design celého auta v našem případě podtrhovala 20″ kola, která Torresu opravdu sluší.
Interiér
To, co mě na celém autě hned po převzetí nejvíce překvapilo, byl jednoznačně interiér. V našem případě se jednalo o šedo-světlou kombinaci kůže, která dávala celému interiéru hodnotný pocit. Na výběr je hned z několika barevných kombinací. Počínaje konzervativní černou až po Koňakovou hnědou.
Světlá kombinace interiéru zahrnovala také světle-šedý kožený volant a celou palubní desku, která nabízí krásné detaily v podobě sice falešného, ale detailně provedeného prošívání.
Interiér však není jen o koukání, ale také o praktickém využití a hlavně o zpracování. Přeci jen nechcete, aby vám u auta za necelý milion korun hned třeba skřípala palubní deska. Toho se u Torrese bát nemusíte. Zpracování a pevnost materiálů je opravdu na vysoké úrovni. Nejlépe to bylo poznat na středovém tunelu, který v přední části “plave” ve vzduchu a ani po použití větší síly v něm nic nevrže ani nepraská.
Po stránce praktičnosti mu také není moc co vytknout. Ve všech dveřích najdete vždy dva odkládací prostory , a to na jednu malou a jednou velkou lahev. Jak jsem již zmínil, má středový panel “plovoucí” konstrukci středového panelu, díky které je pod ním dodatečný velký odkládací prostor, který je na první pohled hezky schovaný. Další odkládací prostor nalezneme standardně pod loketní opěrkou, spolu s odkládací prostorem na mobil a bezdrátovým dobíjením.
Testovaný kousek byl již po menší modernizaci z minulého roku, která zahrnovala lehce pozměněný interiér. Ten si vypůjčil ze svojí elektrické varianty EVX. Oproti předchozí verzi přišel o třetí menší displej pro ovládání klimatizace. Naopak hlavní dva displeje se zvětšily. Každý ze dvou spojených displejů má nyní velikost 12,3 palce a mnohem lepší grafiku.
Digitální displej budíků je nyní více konfigurovatelný a nabízí několik možností zobrazení, a to od klasického s rychlostí a otáčkoměrem až po zobrazení mapy navigace. Pokud auto přepnete do sportovního režimu, na budíkách se zobrazí velký středový budík otáčkoměru s rychlostí uprostřed. Co lehce zamrzí je nemožnost nějakého detailnějšího a přehlednějšího zobrazení dat o spotřebě. Dostupné zobrazení ukazuje pouze aktuální (okamžitou) a průměrnou spotřebu za aktuální cestu (od nastartování).
Co se týče středového displeje, tak na něm ovládáte prakticky všechno. V autě je fyzické tlačítko možná jen jedno, a to na varovné blikače. Klimatizace, jízdní režimy, hlasitost rádia a nastavení jízdních asistentů, to vše se ovládá nebo nastavuje v displeji. Takovéto řešení určitě nebude vyhovovat všem a doporučuji si to nejdříve vyzkoušet, aby to nebyla pro řidiče při běžném používání zbytečná přítěž. Bohužel takový je ale dneska trend u většiny automobilek… Mně osobně by vyhovovalo jednodušší nastavování a vypínání některých jízdních asistentů (jako např. asistent jízdy v pruzích, který má SsangYong obvzláště citlivý) a nějaký fyzický ovladač na ovládání hlasitosti rádia. Řidič sice může hlasitost ovládat na volantu, spolujezdec však musí pokaždé na displeji stahovat shora lištu rychlé nabídky, kde je teprve posuvník na hlasitost.
Co ale hodně mile překvapí, jsou 360 stupňové parkovací kamery kolem auta. Grafika i celkové zobrazení je velmi obstojné a za příplatek 19 900,- to rozhodně stojí. Z auta totiž díky jeho robustnosti a rozměrům není při parkování úplně dobře vidět.
Na zadních sedačkách je místa víc než dost. Pokud sedíte vzadu za spolujezdcem a chcete se přeci jen více rozvalit, můžete využít ovládání přední sedačky pro zadního cestujícího (to znají například majitelé Superbů) a posunout ji více dopředu nebo naklonit opěradlo. To ve spojení s výsuvnými stínítky na zadních oknech dodává autu až nádech nějaké limuzíny.
Zavazadlový prostor pak nabídne základní objem 703 litrů pro verzi s pohonem všech kol a rezervním kolem (rezerva je k dispozici pouze pro verzi s pohonem všech kol). Reálně je kufr dostatečně prostorný. Na můj vkus je kufr dost mělký, což je daň právě za čtyřkolku. U verze s pohonem pouze přední nápravy je objem kufru 839 litrů.
Jízdní vlastnosti
Pokud vás Torres zaujal natolik, že otevřete konfigurátor, budete mít hned na začátku jednodušší rozhodování. V nabídce je totiž pouze jedna jediná motorizace, kterou je zážehová 1.5 GDI-T o výkonu 120 kW. Vy si pak můžete pouze připlatit za pohon všech kol, nebo automatickou převodovku. Pohon všech kol stojí 49 900,- a automatická převodovka 52 900,-. Obojí však záleží od konkrétní výbavy.
Než jsem si Torrese převzal, byl jsem k pouze 1.5 pod kapotou celkem skeptický. Přeci jen auto není malé a váží v námi testované specifikaci 1618 kg. O to milé překvapení bylo následné vyjetí na dálnici a celkově běžné používání. Motor totiž působí dostatečně lehkým dojmem a spolu s poskytovaným výkonem 120 kW se mi nestalo, že by mi chyběl výkon. Naopak, kdyby testovaný kousek nedisponoval pohonem všech kol, tak by častokrát uměl při hbitějších rozjezdech tzv. “hrábnout”.
Jednoznačně největším negativem motoru a hlavně celého auta je jeho spotřeba. Zkoušel jsem různé trasy. Vím o sobě, že nejsem člověk, který by dokázal jezdit na spotřebu, ale při klidné jízdě jsem se málokdy dostal pod 10l/100 km. Při dálniční trase na adaptivní tempomat nastavený na nějakých 135km/h se spotřeba pohybovala mezi 10-11l/100 km. Ano, nejedná se o malé auto a navíc s pohonem všech kol, takže se nejedná úplně o volbu rozumu, ale i tak bych si dovedl představit spotřebu cca 9l/100 km. Za zvážení tedy stojí elektrická verze, která přišla na trh v loňském roce. Ta startuje na částce 879 900,- a nabídne dojezd dle WLTP až 462 km. Výsledný dojezd tedy není o tolik menší než právě u testované spalovací varianty.
Pokud by byla v nabídce nějaká forma hybridu, který by dokázal snížit provozní náklady, tak by autu vzhledem k pořizovacím nákladům bylo málo co vytknout.
Příplatková automatická šestistupňová převodovka Aisin pracuje dobře, ačkoli občas také umí zazmatkovat. Osobně by to byl jeden z příplatků, který bych nevynechal. Přeci jen v takovém typu auta moc řadit chtít nebudete.
Základní varianta Torrese nabízí 17″ kola, zatímco v námi testované verzi Premium jsou 20″. Jakkoli se jich na první pohled můžete obávat, jízdní komfort nikterak neomezují. Na nějakých ostrých nerovnostech se sice auto zatřese, ale to je tak vše. Žádné rány od podvozku nepřijdou a auto je krásně stabilní.
Nejedná se samozřejmě o žádné sportovní auto, takže při ostřejší jízdě žádné emoce nečekejte. Auto drží stopu, ale díky velmi pře posilovanému řízení se toho od kol moc nedozvíte.
Poslední věc, kterou musím zmínit jsou světla. Jedná se o klasické Full LED, které mají automatické přepínání dálkových a potkávacích režimů. Svítí velice obstojně a hlavně na dálkový režim máte vozovku krásně osvícenou. Vytkl bych snad jen absenci jakéhokoli přísvitu do zatáček. Samotná světla totiž nejsou úplně na krajích auta, ale jsou více na vnitřní straně k masce. Možná právě díky tomu a také jejich umístění výše na přídi, máte při zatáčení (odbočování) velmi velký neosvětlený mrtvý úhel před vozidlem. Částečně to zachraňují již zmíněné 360 stupňové kamery, díky kterým si můžete více detailněji prohlédnou, kam potřebujete odbočit.
Závěr
Torres byl pro mě od začátku tak trošku záhadným a nějak jsem nevěděl, co od něj mám čekat. O to milejší a velké překvapení bylo první usednutí za jeho volant.
Neokoukaný robustní design a k tomu zpracování a interiér skoro jako u prémiového auta. To vše při ceně plně vybaveného auta srovnatelné se základním Kodiaqem…. Bude to fungovat?… ANO! Až na trošku složitější prostředí infotainmentu a hladový motor jsem nenašel žádný kompromis, který by mi znemožnil Torrese doporučit.
Když vezmu v potaz to, jak za poslední čtyři roky auta zdražila a podobná SUV s podobnou výbavou nekoupíte pod milion korun (spíše k milionu a půl), tak Torres ve specifikaci, kterou jsme měli v testu tzv. plně vybavený kousek za cenu 994 600 Kč s DPH působí jako zjevení.
V současné době navíc platí zvýhodnění 50 000 Kč z ceny vozidla pro modelový rok 2024. Základní cena Torrese ve výbavě Club s pohonem předních kol a manuální 6-stupňovou převodovkou je tedy velice příjemných 649 900 Kč s DPH.
To není špatné, co myslíte?…
Klady
+ Atraktivní design, zpracování interiéru, poměr cena/výbava
– vyšší spotřeba, složitější ovládání infotainmentu
| Objem | 1497 ccm |
| Převodovka | automatická 6-stupňová Aisin |
| Výkon | 120 kW / 163 hp |
| Max. točivý moment | 280 Nm |
| Max. rychlost | 191 km/h |
| Spotřeba v testu | 9-11l / 100km |
Zavazadlový prostor | 703 litrů |
