Jako každý rok vyrážejí desetitisíce lidí k moři autem a nejčastějšími destinacemi jsou bezpochyby Chorvatsko a Itálie. První zmíněnou zemi jsme si už jednou autem projeli, a tak letos přišel čas na Itálii.
Co všechno jsme projeli a zažili, se dozvíte v následujícím cestopisu…
Den 3.
Jak jinak si představit červencové ráno na Gardě než s modrou oblohou, krásným výhledem a vynikající snídaní. Přesně takové nás v neděli čekalo. Prostě jako z katalogu…
A jaký byl plán na dnešní den? V plánu byla prohlídka nedalekého pobřežního městečka Limone sul Garda, koupání v jezeře a poté projížďka po pobřeží a prozkoumání blízkého okolí. Tak vyrážíme…
Po cestě nás čekaly další úchvatné výhledy a člověk by nejraději zastavoval v každé zatáčce. Nakonec se nám podařilo najít tu nejlepší vyhlídku, která se zároveň dá považovat za „autovyhlídku“. Jedná se o parkoviště na střeše hotelu Village Bazzanega, kam sjedete přímo v zatáčce z hlavní silnice (nelze minout). Nemusíte ani vystoupit z auta a jezero máte jako na dlani. A ani nemusíte být profi fotograf, abyste udělali krásné snímky.
Trochu jsme se obávali parkování v Limone sul Garda, hlavně protože jsme nevyjeli příliš brzy. Naštěstí lidí, co si rádi přispali, bylo víc, a tak se nám podařilo chytit místo v parkovacím domě Parcheggio Multipiano, který se nachází přímo na pobřežní promenádě v centru města. Nabízí asi 5 pater parkování a kolem poledne už byl plný a policie k němu vůbec nepouštěla další auta.
Městečko Limone sul Garda je historicky proslavené pěstováním citronů, čemuž napovídá už samotný název. Citron najdete téměř na všech pohlednicích a můžete si tady zakoupit i zmrzlinu podávanou ve vydlabaném citronu. To vše je zasazeno do nádherných malebných uliček, kterými se toulají davy lidí. Celé městečko bych přirovnal k rakouskému Hallstatu – obě města vmáčknutá mezi skály a břeh jezera, s krásnou architekturou a až “katalogově” malebným prostředím.
Prošli jsme téměř celé centrum a postranními uličkami se vydali zpátky k parkování, kde se nachází také pláž… no a přeci neodjedeme z Gardy, aniž bychom se smočili! Malá rada: nezapomeňte boty do vody. Pláž je štěrková a ve vodě jsou nepříjemné kameny. Voda byla velmi studená, ale osvěžující. Poté jsme zavítali do plážové restaurace na oběd a vyrazili na další dnešní cíl.
V plánu bylo jet po pobřežní silnici SS45bis (která vede kolem celého jezera ze severu na jih) až k odbočce na Tignale a odtud pokračovat po silnici SP38 na vyhlídku Terrazza Panoramica Fil.
Pokud jste jako já fanoušek bondovek, tak právě tuto pobřežní silnici budete velmi dobře znát – natáčela se zde úvodní honička z filmu Quantum of Solace. Jedete a představujete si, že jste James Bond a v hlavě vám hraje úvodní melodie… Bond. James Bond.
Vyhlídka Terrazza Panoramica Fil se nachází přímo v zatáčce, takže ji neminete. Bohužel se nám začalo kazit počasí, a tak výhled nebyl tak idylický. U vyhlídky se nachází taky kavárna a menší parkoviště.
Přímo nad touto vyhlídkou je však ještě zajímavější místo. Kostel Madonna di Montecastello nabízí ještě lepší výhled a také cesta k němu je velmi dobrodružná. Autem je možné dojet až nahoru (což jsme nevěděli), nicméně je to asi nejprudší silnice/ulice, kterou jsem zatím zažil. Místo chodníku jsou tam dokonce schody, takže pokud potkáte auto v protisměru a budete muset zastavit, rozjíždění bude velmi zajímavé. My jsme se nahoru vydali pěšky, což nám po hodinách sezení v autě úplně prospělo.
Nahoře je malý obchůdek/občerstvení, kde si můžete koupit něco na posilněnou nebo nějaký suvenýr. Poté jsme zamířili zpátky k autu a vyrazili zpět k ubytování. Tentokrát však ne kolem jezera, ale vnitrozemskou částí. Otevírá se tu krásná kopcovitá krajina a silnička, kterou se musíte proplést, je zážitek sám o sobě. Není to na žádnou sportovní jízdu – hezky pomalu a kochat se. Pozor však na protijedoucí auta.
Po příjezdu k ubytování jsme zamířili opět k bazénu… ale jen na chvilku, protože se počasí zkazilo a hodně se ochladilo.
No nic, jdeme spát, zítra nás čeká opět delší přejezd.
Den 4.
Víkend skončil a skončil také náš pobyt u jezera Lago di Garda. Dnešní den patří přejezdu do další destinace – města Modena.
Plánované brzké vstávání se opět nevydařilo a místní snídaně tomu moc nepomohla. Mimochodem – snídaně v hotelu Stella D’Oro můžeme doporučit všema deseti.
V plánu bylo vyrazit opět přes Limone sul Garda a tam odbočit na pobřežní silnici SS45bis, která vás dovede až na jih jezera. Cestou si tedy vychutnáte pohled na celé jezero. Zajímavostí je, jak se okolní krajina směrem na jih pomalu mění v nekonečnou rovinu, a tím vlastně končí Alpy.
Bohužel pozdější výjezd si vybral svou daň. Čím víc se blížíte k jižní straně jezera, tím víc houstne provoz a nakonec se pohybujete v nekonečné koloně aut, která se plahočí od jednoho semaforu k druhému. Moc tomu nepomáhá ani fakt, že městečka jsou zde prakticky spojená, takže nevyjedete mimo obec.
Naši část Lago di Garda tripu jsme chtěli zakončit v poloostrovním městečku Sirmione a konkrétně u hradu Castello Scaligero di Sirmione. Ukázalo se však, že takový plán měly stovky, ne-li tisíce dalších lidí. Po nekonečném a naivním průjezdu poloostrova za účelem nalezení co nejbližšího parkování jsme skončili na parkovišti vzdáleném asi 2 km. A jelikož nás tlačil čas, zavítali jsme jen k nejbližšímu nábřeží, kde jsme nakoupili pár suvenýrů, a vyrazili zpět k autu.
Teď nás čekal pouze dvouhodinový přejezd do Modeny, během kterého jsme vyzkoušeli několik desítek kilometrů italských dálnic. Nejvíc nás zarazily občasné úseky se sníženou rychlostí na 60 km/h. V těchto místech byla dálnice ve všech třech pruzích lehce svedena na krajnici a tvářilo se to jako „stavba“, ale žádná tam nebyla. Nicméně všichni místní jeli dál 130 km/h bez jakéhokoli vzrušení. Italové prostě nejsou vzorem zodpovědné jízdy.
Ubytování jsme měli rezervované v hotelu Tiby Ritz. Ten se nachází v sídlištním okraji centra. Doslova to byla asi osmipatrová bytovka s ideálním parkováním přímo na ulici před ní.
Zde jsme se ubytovali a vyrazili pěšky na druhou stranu centra – konkrétně kam jinam než do Enzo Ferrari Museum. Pěšky to byla půlhodinová cesta s mnoha méně hezkými zážitky. Tato část města nebyla úplně nejčistší a ani nepůsobila úplně bezpečně. V nedalekém parku se válely haldy odpadků a po obrubnících posedávali poněkud pochybní lidé.
Nicméně to neplatilo pro samotné historické centrum. To bylo krásně čisté a hlavně téměř bez lidí. Nejspíš to však bylo dané pondělkem a také faktem, že nejde o typicky turistické město.
Enzo Ferrari Museum si však představíme v samostatném článku…
Pokračování. v dalším díle…
