K tomuto článku jsem se chystal delší dobu. Bude o autě, které mi dělalo společnost čtyři roky – a bylo to opravdu moje první vlastní auto. Zároveň jde o model, který je možná trochu kontroverzní, nebo alespoň byl v době uvedení na trh. Čas ale ukázal, jak krásně zraje…
Když jsem si v osmnácti udělal řidičák, toužil jsem – asi jako většina mladých – po Golfu. V té době mě hodně lákala pátá generace, která už tehdy cenově klesala ke dnu. Vzhledově se mi ale víc líbila generace šestá, jenže ta už byla lehce nad můj cenový limit.
Vlastní auto jsem si ale nekupoval hned po získání řidičáku, nýbrž s ročním odstupem – hned po maturitě. Během toho roku jsem procházel různé inzeráty a pokukoval po nějakém budoucím „přibližovadle“. Vždycky jsem však narazil na nesoulad mezi tím, co bych chtěl, a rozpočtem, který byl sto tisíc korun. Stejně jako dnes, ani tehdy to nebyla žádná závratná částka na koupi auta.
Výběr
Po nějakém tom hledání padla volba právě na jedničkové BMW. Musím se ale přiznat, že dříve se mi nikdy moc nelíbilo. Ostatně, v mladších letech jsem obecně nemohl přijít na chuť autům z dílny bavorské automobilky. Z designového hlediska mě odrazovalo právě to, co teď naopak miluju – dlouhá kapota s podélně uloženým motorem a kabina „nacpaná“ až k zadní nápravě.
To se ale s věkem změnilo. A jako (téměř) každý mladý kluk jsem k Bavoráku tak nějak dospěl. Navíc už jsem nemusel hodnotit auta jen podle vzhledu, ale začal jsem řešit i to nejdůležitější – jak jezdí.
Před pěti lety navíc nastala doba, kdy se jedničkové BMW začalo ve velkém dovážet z Německa jako levné ojetiny. U nás to totiž jednička v době svého vzniku neměla vůbec jednoduché – vysoká pořizovací cena a málo místa uvnitř jí moc nepomohly. Ani výborné jízdní vlastnosti to nezachránily.
Nabídka ojetin tehdy ještě nebyla nijak bohatá, a tak když se objevil inzerát na tuto 116i z roku 2009 s českým původem… nebylo na co čekat. Všechno klaplo – a auto bylo doma.
První pohled
Na první pohled je jasné, že se nejednalo o nijak zvlášť vybavený kousek – šlo skutečně o základní variantu.
Jako správný novopečený majitel BMW jsem ale měl samozřejmě plány na úpravy do M-paketu, takže mě to nijak netrápilo.
Auto mělo 16” litá kola, černé lišty a základní halogenová světla – což se nakonec ukázalo jako výhoda kvůli nižším nákladům na opravy a výměny. Po půl roce přišel upgrade na větší a hezčí 17” kola, čímž auto pěkně prokouklo. K plánovaným úpravám do M-paketu ale nakonec nikdy nedošlo. Vždycky se totiž objevila nějaká investice do důležitějších částí vozidla – a nakonec jsem pochopil, že je důležitější, jak auto jezdí a brzdí, než jak vypadá. Pokud vám při jízdě vykouzlí úsměv na tváři, není třeba investovat do zbytečných nárazníků.
Nevýhodou – a zároveň výhodou – mého auta byla třídveřová karoserie. Proč i výhodou? Protože třídveřová varianta s označením E81 má, stejně jako kupé E82, bezrámová okna. A to je hodně frajerská věc. V létě, když otevřete dveře se staženým oknem třeba na parkovišti, hned vám stoupne sebevědomí.
Jedinou slabinou je známý problém s mechanismem stahovaček – protože se okno při každém otevření dveří musí lehce stáhnout, opotřebení se časem nevyhne. Naštěstí nejde o nijak drahou opravu.
Interiér
Interiér byl silnou stránkou auta. Jelikož se jednalo o kousek po faceliftu, u všech jedniček to byl krok správným směrem. Auto dostalo kvalitnější materiály, jako měkčené plasty a koženku na více dotykových plochách. Zároveň se zbavilo malých bolestí, například knoflíku hlasitosti rádia, který se u verzí před faceliftem po čase rozpadal – nově byl vyrobený z kvalitnějšího plastu.
Tím, že jsem neměl moc vybavenou verzi, jsem se musel spokojit s manuální klimatizací, menším rádiem a volantem bez multifunkce. Nic z toho mi ale nevadilo. Co mi vadilo nejvíce, byly základní sedačky, které už v době koupě byly (minimálně sedadlo řidiče) lehce prosezené k jedné straně. Největší mínus pak bylo nepohodlí na delších cestách. Díky malému bočnímu vedení a celkové měkkosti z nich bolela záda.
Jelikož se jednalo o třídveřovou verzi, mohlo by se zdát, že jet ve více než dvou lidech je nemožné. Opak byl ale pravdou. Přes nepříliš pohodlné a důstojné nalézání jsem si za sebe se svými 181 cm dokázal posadit (ano, vyšší člověk by si musel amputovat nohy). Navíc sedačky vzadu byly narozdíl od těch předních pohodlnější a příjemnější na delší sezení.
Co nesmím zapomenout zmínit, je kufr. Základní objem činí 330 litrů a rozhodně je reálně větší, než byste na auto zvenku řekli. Dno sice není kvůli zadnímu náhonu úplně rovné a celkově je kufr užší než u konkurenčního Golfu. Na délku byl však překvapivě dlouhý a vždy jsem tam dal vše, co bylo potřeba. Zamrzí snad jen absence prostoru pro rezervu, avšak BMW využívá z výroby tzv. runflaty, a tak by „měla“ lepicí sada stačit.
Jízdní vlastnosti
Konečně se dostáváme do oblasti, která je jedničce nejbližší. Ačkoli se nejedná o vrcholnou 1M ani 130i, zábavy si užijete spoustu.
Náhon na zadek, rozložení váhy 50:50, přesné řízení a správně tuhý podvozek – to je kombinace hodná sloganu „Radost z jízdy“. Auto z doby, kdy se BMW nehonilo primárně za prodeji, ale i v této „vstupní“ kategorii se snažilo nabídnout vše, co tuto bavorskou automobilku charakterizuje.
Ačkoli pod kapotou byla pouze atmosférická 1.6 o výkonu 90 kW, což není nic závratného a výkonu chybělo dost. Nemusíte mít však přehršel výkonu, když zbytek je skvělý. Rázem chybějící výkon autu odpustíte. Na žádné sportování do vrchu to moc nebylo, ale na středočeské vesnické úzké silničky, kde právě výkon moc nevyužijete, jsem si dokázal užít opravdu hodně zábavy s úsměvem od ucha k uchu.
První dva roky sloužila jednička na „daily“ ježdění a dokud člověk neměl moc přímého srovnání tak mi na autě nic nechybělo. Poté však začal doba firemních a různě půjčených nových aut a člověk chtě nechtě zpohodlní. Rázem začala jednička působit jako víkendové auto na projížďky…nebo respektive tak zněl plán. Bohužel realita je pak trošku jiná než si ji člověk naplánuje.
Přes zimu nebo i přes volno, kdy jsem někam nejel vyloženě s myšlenkou si zajezdit tak jsem jel tím novým autem a jednička tak věčně stála na dvoře. To byl nakonec jeden z hlavních důvodů proč šla nakonec do světa, dělat radost někomu jinému.
Když však přišla nálada a byl ideálně hezký letní večer tak jsem popadl klíčky, sedl za volant a jel jsem na Koněprusy nebo do Křivoklátských lesů provětrat si hlavu.
Závěr
Říká se, že na první auto člověk nejvíc vzpomíná a já to mohu jednoznačně potvrdit. Rok po prodání občas stále lituji, že jsem to udělal, protože ačkoli to nebylo dokonalé auto, po jízdní stránce mě nepřestalo bavit do poslední chvíle.
Když hledáte první auto, asi ne každého hned napadne jít do „zadokolky“. Nicméně právě zadní náhon dokáže člověka nejvíc naučit. Stačí nechat spadnout první sníh (pokud teda ještě někde je) a zajet na nějakou prázdnou plochu vyzkoušet, jak ho máte ovládat – a nakonec zjistíte, že zadní náhon je daleko přirozenější na různé manévry a průjezdy zatáčkami. Ano, pokud se necháte unést a nejste rychlí na volantu, rychle vás otočí a vytrestá.
Ale přesně to je na jedničkovém BMW to krásné – i v úplném základu vás naučí respektu, dá vám pocit spojení s autem a vykouzlí úsměv, i když by papírové parametry mohly vypadat obyčejně. Pro mě to nebylo jen „první auto“, ale kus cesty k tomu, abych pochopil, co vlastně znamená radost z jízdy. A i když dnes už jezdím jiným autem, na tuhle jedničku budu vzpomínat vždycky s nostalgií – a s lehkým úsměvem, kdykoli uvidím v provozu další E81.
| Objem | 1597 ccm |
| Převodovka | manuální 6-stupňová |
| Výkon | 90 kW / 121 hp |
| Max. točivý moment | 160 Nm |
| Max. rychlost | 204 km/h |
| Dlouhodobá spotřeba | 8,8l / 100km |
Zavazadlový prostor | 330 litrů |
