Rok se s rokem sešel a máme tu opět léto.
Jako každý rok vyrážejí desetitisíce lidí k moři autem a nejčastějšími destinacemi jsou bezpochyby Chorvatsko a Itálie. První zmíněnou zemi jsme si už jednou autem projeli, a tak letos přišel čas na Itálii.
Co všechno jsme projeli a zažili, se dozvíte v následujícím cestopisu…
Itálie je oproti Chorvatsku výrazně větší, a tak bylo důležité zvolit směr cesty a rozhodnout se, kterou část chceme poznat. Po delším plánování jsme se rozhodli pro následující trasu:
V plánu bylo projet oblast kolem jezera Lago di Garda, poté pokračovat do vnitrozemí přes města Bologna a Modena se zastávkou v chrámu všech fanoušků Ferrari, a na závěr si užít pár dní u moře v okolí letoviska Rimini. Cestu zpět jsme pak rozdělili do dvou dnů s mezipřespáním v Benátkách.
No nic, můžeme vyrazit…
Den 1.
Je pátek 11. července a nastal den D. Výjezd jsme naplánovali na páteční večer, abychom se vyhnuli odpolednímu provozu u Mnichova a do noci stihli dojet na hranice s Rakouskem.
Nechtěli jsme jet úplně naslepo, tedy bez předem zajištěného ubytování. V hlavní sezóně by to znamenalo spoustu zbytečného ježdění a hledání volného místa. První noc jsme tedy měli rezervovanou v KUF Hotel by WMM Hotels u města Kufstein. Podle recenzí jsem byl ale trochu nervózní, abychom nakonec neskončili spát v autě – hodně lidí totiž psalo, že jim po online check-inu v den příjezdu nepřišel PIN k zámku a museli večer řešit, jak se dostat dovnitř (online podpora je pouze do 22:00).
V našem případě se to naštěstí nestalo. PIN dorazil přesně ve slíbených 15:00 a mohli jsme vyrazit s čistou hlavou – o jednu komplikaci méně.
Na cestu jsme vyjeli kolem páté odpoledne po dálnici D5 směrem na Plzeň a dál do Německa. Pokud nemusíte zrovna do Prahy, cesta hned lépe utíká…
Nikde nás nic nezdrželo a večer jsme dorazili k Mnichovu, kde jsme se zastavili u slavného stadionu Bayernu Mnichov – Allianz Areny. Udělali jsme si pár fotek (stadion je v noci efektně nasvícený), ale osobně doporučuji návštěvu spíš přes den – dá se jít do muzea i nahlédnout na tribuny.
Malá zajímavost: Součástí arény je největší evropské parkoviště – 10 500 míst na čtyřech patrech.
Po krátké zastávce jsme pokračovali dál k cíli dnešní cesty.
Výhodou cesty přes Německo je téměř všudypřítomná neomezená rychlost. My jsme ale zvolili úspornější tempo – tempomat na 140 km/h ideál.
Po příjezdu do hotelu nás mile překvapilo, jak to tam vypadalo. Ačkoli na fotkách vypadal jako klasický motel u silnice s venkovními chodbami, ve skutečnosti šlo o nově postavený, vkusně a moderně vybavený hotel. Pokoj měl vše potřebné – včetně kuchyňského koutku a prostorné koupelny.
Podle zaplněného parkoviště a značek aut bylo vidět, že jde o oblíbené místo pro cestovatele na přespání.
Jde se spát – zítřek bude náročnější…
Den 2.
Je sobotní ráno, nikomu se moc nechce vstávat, venku je zataženo a pošmourno. Ale nedá se nic dělat – Itálie nepočká.
Přespávali jsme na úpatí Alp, a tak jsem koukl, co bychom mohli vidět v okolí, než se vydáme dál. Zaujalo mě městečko Ellmau, asi 15 km od Kufsteinu. Možná vám ten název nic neřekne, ale pokud občas koukáte na televizi, určitě jste někdy narazili na rakousko-německý seriál Doktor z hor. Právě v Ellmau a jeho okolí se seriál natáčí – a nejznámějším místem je ordinace doktora Martina Grubera, která stojí kousek od centra.
Kousek od ordinace je placené parkoviště. Pokud máte víc času než my, určitě doporučuji navštívit i samotné centrum města – je krásně alpsky malebné. Jakmile dojdete k ordinaci, uvidíte, jak populární tenhle seriál je – na návštěvu čekají fronty lidí z Německa, Rakouska i Česka všech věkových kategorií.
Nám stačila fotka zvenku a kochání se krajinou, ale bylo potřeba vyrazit – přece jen Brennerský průsmyk je rozkopaný a celé Německo v sobotu míří k moři.
Pokud jste nikdy nejeli přes Brenner, čeká vás nezapomenutelný zážitek – dálnice vede po úbočích hor a překlenuje několik hlubokých údolí. Hned na začátku doporučuji zastávku u čerpací stanice a vyhlídky na Evropský most. Se svými 190 metry byl svého času nejvyšším mostem v Evropě.
A pokud vás cesta unavuje a kolony vás začnou nudit, můžete si adrenalin zvednout bungee jumpingem právě z tohoto mostu.
Brennerský průsmyk je v letní sezoně známý častými opravami a dopravním omezeními, ale kupodivu jsme měli štěstí – přestože jsme míjeli jedno omezení za druhým, doprava pořád plynule jela.
Změna přišla až za Bolzanem, kde provoz znatelně zhoustl. Úsek mezi Bolzanem a Trentem se stal zkouškou trpělivosti – pořád jsme jen popojížděli a tempo se zpomalilo na úroveň městské zácpy. Vzhledem k malé koncentraci benzinek byly kolony i na sjezdech na ně. Byl to rozhodně ten nejvíc únavný kus cesty.
Navigace nám nakonec z důvodu dopravy změnila trasu a tak jsme sjeli z dálnice již v Trentu. Zde přišel čas na první tankování a rychlou přestávku na protažení nohou.
Pak už jsme zamířili k cíli dne – k jezeru Lago di Garda, konkrétně do Riva del Garda. Jenže pozdní příjezd se ukázal jako problém – parkování v Rivě je v sobotních odpoledních hodinách takřka nemožné. Chvíli jsme kroužili ulicemi, ale nakonec se našlo jedno volnější parkoviště.
Riva del Garda nás zaujala hned na první pohled. Malebné město s krásnou pláží a čistou vodou, ale taky s pořádným větrem od jezera, který vytvářel nečekaně velké vlny. Na koupání to zrovna nebylo, ale na krátkou procházku po promenádě a nasátí atmosféry úplně ideální. Pokud provozujete Windsurfing – budete to tu milovat.
Z Rivy jsme pokračovali po západním břehu jezera směrem na Limone sul Garda, kde začala asi nejzajímavější část dne. Ve městě jsme odbočili do kopců směrem na naše ubytování – a začala pořádná horská výzva.
Cesta stoupala ve sklonu až 16 %, klikatila se serpentinami a každou zatáčkou odhalovala nádhernější výhledy. Jedna pravotočivá vracivá zatáčka byla dokonce tak prudká, že i na dlouhou jedničku dnešních moderních aut jsem si musel pomoci přes spojku.
Cíl jsme měli v městečku Pieve – Tremosine sul Garda, kde nás čekalo ubytování v hotelu Stella D’Oro. V popisu hotelu bylo psané parkování ale když jsem viděl místní krajinu tak jsem se začínal obávat kde to parkoviště bude….No hned po check-inu se mé obavy potvrdili. Prudká úzká ulička kolem hotelu na úzké parkoviště kde se ani pořádně nedalo otočit…no to k tomu zde ale patří.
Samotné ubytování mě zaujalo již na fotkách – realita nezklamala. Krásný, menší hotel s příjemnou atmosférou, vkusným interiérem a hlavně – bazénem s nekonečným okrajem a dechberoucím výhledem na Lago di Garda. Pokoj byl sice menší ale všechny negativa vyrušil ten nádherný bazén.
Po celodenní cestě nebylo nic lepšího než skočit do vody a užít si tenhle luxusní moment. Následné poležení s pitím u baru na lehátku byla pomyslná třešnička na celém dni.
Večer už patřil jen prohlídce městečka a večeři…
Pokračování v dalším díle…
